Čekala jsem, že to bude o něco horší než v Laosu, davy turistů (zejména Číňani a Korejci) však z kdysi zapadlé vesnice Siem Reap udělali turistické město z množstvím fungl nových hotelů, obchodů a pracovních příležitostí. Kambodža je něco mezi Thajskem a Laosem (také jí tyto země kdysi patřily). Je plná milých, ochotných, zdvořilých, usměvavých lidí. A to my rádi:-) Mimo oficiální měnu se zde v turistickém ruchu využívá skoro výhradně tvrdá dolarová měna. A není tu tedy nijak lacino. Tedy ve srovnání s okolními zeměmi, jinak jsou zde pro turisty ceny asi jako běžně u nás.
V Kambodži, jedné s nejchudších zemí v Asii s nezaměstnaností přesahující 60 %, jsme si dopřáli trochu luxusu v relativně levném Spa Hotelu (za večeři jsme zaplatili o více než polovinu méně než v PT...). Den jsme odpočívali a zahřívali zkřehlé kosti u bazénu, další dva dny jsme „makali“ při prohlídce Angkor Watu.
Jelikož se tak nějak neoficiálně zúčastňujeme soutěže „vymákni nejhorší možné počasí v dané zemi“, není divu, že na den naší prohlídky hlásili 100 % šanci na déšť. Nakonec spadlo asi 5 kapek, ale po většinu dne bylo pod mrakem. Což je ideální počasí na prohlídku pamětihodností, o něco méně však na focení. Slunce na chvíli vylezlo, po letmém zkouknutí pořízených fotek ale nutno říct, že na fotkách chrámy zdaleka nevypadají bohužel tak úžasně, jako ve skutečnosti. A že to ale byla nádhera!
Celkově se v dané oblasti nachází asi 200 chrámů. Nejvíce navštěvovaných je asi 15. Všechny jsou stavěné buď v hinduistickém nebo budhistickém nebo kombi stylu. Jeden král byl hinduista, postavil chrám, další byl budhista, chrám přestavěl, další opět hinduista, takže budhy zrušil a předělal je na boha Shivu.... Takže každý objekt je takovým architektonickým hybridem a výsledek vypadá skutečně efektně. Plocha, na které se chrámy kolem Siem Reapu nacházejí, zabírá téměř 100 km2, nejstarší stavba pochází z 10. století. Zaplatili jsme si dvoudenní prohlídku (nehorázných 40 dolarů) a stihli jsme to nejdůležitější tak-tak. Někteří tvrdí, že lze celý hlavní komplex zhlédnout i za den, já ale tvrdím, že i týden by asi byl málo. Každý chrám je totiž úplně jiný, osobitý, nádherný! Každý má trochu jiné architektonické řešení, jiné zdobení, jiná specifika. A člověk potřebuje čas pokochat se, nafotit, vše prolézt a užít si to.
Skoro v každém chrámu probíhá aspoň z části rekonstrukce. Domácí tvrdí, že jsou stále v lepším stavu, jiní naopak. Fakt je, že člověk může skoro všude, všichni se všeho dotýkají, všude lezou, sedají... Nějaký dopad už to musí mít...
První den jsme stihli 3 nejdůležitější – populární Angkor Wat, největší z chrámů, pak komplex Angkor Thom (svého času zde žilo kolem milionů lidí, ve stejnou dobu v Londýně 40 tisíc) s chrámem Bayon, kde se na člověka z reliéfů tlemí přes 200 obličejů budhů, každý úplně jiný (a kde mi samozřejmě došla baterka ve foťáku!!) a stromy prorostlý chrám Ta Prohm. A taky jsem potkali několik Čechů. Je tady fakt nabito!
Druhý den nás čekali menší, méně důležité, ale stejné krásné chrámy. Počasí se trochu zlepšilo, ale stále převládal divný opar.
Na internetu můžete najít spoustu příspěvků k tomu, který chrám je nejlepší, nejhezčí, nejvýznamnější... Fakt je, že každý je úúúúúplně jiný, jinak zajímavý, jinak úžasný. Z 15 nejhlavnějších jsme viděli 11 a uchvátily nás asi kromě jednoho všechny. Kdybychom nejeli zas o zemi dál, určitě bychom se šli ještě jednou pokochat. Opravdu to stojí za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat