To vám bylo tak…
Po příletu do Malajsie jsme zjistili 2 pozitivní věci: že se tam od loňska značně zlepšily služby (i když pořád je to země s nejhůře fungujícími službami v jihovýchodní Asii, kde pořád něco nejde, není možné nebo neexistuje), a otevřela se tam spousta nových restaurací. Kromě těch čínských, kam ze zásady nechodíme (kvůli lidem, co tam chodí, a kvůli jídlu, co tam podávají...) také spousta korejských. A ty, jelikož jsme je neznali, jsme začali ve velkém testovat. Korejskou stravu, jako všude v Asii, tvoří hlavně rýže a nudle, ale zase v úplně jinem provedení, často s masem (nic moc vyber pro vegetariány), často hodně pikantní. Ale zachutnala nám už v Bangkoku. No a kromě korejského jídla jsme zcela náhodou narazili i na Korejské turistické centrum. A tak se to začalo v našem povědomí vařit...
A když jsme v březnu zjistili, že jsme ušetřili nějaké peníze z původního rozpočtu, rozhodli jsme se letět v půlce dubna, kdy už mělo být relativně dobré počasí (kvůli kterému jsme to tak dlouho odkládali, neboť v Koreji není 30 stupňů jako ve zbytku námi pravidelně navštěvovaných asijských zemích, je na úrovni cca Madridu, ale je tam podstatně chladněji) do Soulu. Let z KL trval 6 hodin a uběhl docela rychle. Do hlavního města Koreji jsme dorazili v 7 večer a náš první dojem byl: zima (15C, čili skoro 20 stupňů rozdíl!), pusto a prázdno. Na letišti skoro nikdo nebyl, cestou z letiště do centra města bylo velmi málo aut a neviděli jsme skoro žádné lidi...
Pečené/smažené kuře a la KFC podávané bez přílohy na 100 způsobů jsme viděli na mnoha místech, ovšem 99 těch způsobů bylo na sladko... Slavné kimchi (fermentované pálivé zelí), na které jsem se nejvíc těšila, jsem měla jen jednou (prý se podává jako příloha ke všemu, nebyla to ale pravda – že by ho bílým nedávali...??), Japchae (průhledné nudle se zeleninou a masem) jsem viděla a jedla pouze v jednom (!) podniku, gimbap (korejské sushi) jsme zahlédli vícekrát. Nejčastěji bylo možné dát si bibimbap (něco jako korejské poké, bez pálivé omáčky totálně bez chuti) a bulgogi (mleté hovězí maso, které najdete i jako variantu v McDonaldu). Prošli jsme snad půlku Soulu a všude to bylo stejné: žádné normální restaurace jak je známe z Evropy (pokud nebyla japonská nebo mexická), ale jen podniky hospodského typu jak z 80.let, kam místní chodí na pivo a jídlo je tak nějak „vedlejší“. Taky se nám jednou stalo, když už jsme konečně našli podnik, kde jídlo vypadalo OK (většinou jsou všude fotky s popiskem jen v korejštině), že jsme vešli do herny, kam lidé chodí hrát hromadě videohry nebo stolní hry (můžete si tam vybrat svůj „pokoj“ a typ her), a kde opět jídlo bylo jen „vedlejšák“...
Památky a atrakce
Díky poloze hotelu v centru Soulu jsme prošli všechny hlavní památky pěšky a viděli jsme prakticky „vše důležité“, včetně slavné knihovny v nákupním centru na druhé straně řeky a sochy rukou Gangnam Style stojící před ním. Hezké jarní počasí nám naštěstí přálo (15 - 25° C). Za vidění stojí kromě tradičních „vesniček“ (něco jako Zlatá ulička, kde občas ještě stále bydlí původní obyvatelé, většinou jsou tam ale kavárny a obchody se suvenýry) všechny bývalé královské paláce, což jsou velké komplexy starých dřevěných budov, ve kterých ale nic není, přesto vypadají hezky a impozantně a mají vždy velkou zahradu kolem, kde se turisti fotí ve vypůjčených tradičních „krojích“ zvaných Hanbok. Půjčovny jsou na každém rohu a komplet kostým včetně ozdob do vlasů a jejich úprava stojí od 20 USD na hodinu. Půjčují si je hlavně Japonci, ošátkované Malajky a Indonésanky (celek vypadá s šátkem na hlavě trochu podivně), ale i Američani nebo Evropani. Ovšem „bílá huba“ v tradičním korejské oblečení vypadá opravdu směšně. Obzvlášť, když je to 2 metry vysoký blonďatý Američan s teniskami na nohách... :-D
Hlavní „atrakce“, především pro bílé huby, je ale v Korey návštěva DMZ, alias demilitarizované zóny na hranici se Severní Koreou. DMZ je 4 km široká zaminovaná oblast mezi Severní a Jižní Koreou, která je od roku 1953 „neutrální“ a chrání obě země před sebou navzájem. Historie války a všeho kolem je značně komplikovaná záležitost, jako vše, do čeho se navrtají komunisti z Ruska a Číny, a kde se USA snaží vše „zachraňovat“, známe to ze všech ostatních asijských zemí, faktem ale je, že současná situace mezi JK a SK je v podstatě nedořešená, ale klidná a asi taková zůstane už navždy. Každopádně, jižní Korejci si ze SK nic moc nedělají, je to pro ně uzavřená záležitost (i když oficiálně válka neskočila, dohoda byla uzavřena pouze o příměří).
Jak voní Korea
Každá země v Asii voní jinak. Korea voní sladkým jídlem. Asi proto, že je ve městě velké množství kaváren a pekáren. Ty jsou úplně všude - na rozdíl od restaurací. To bylo asi největší zklamání – korejské jídlo, jak jsme ho znali z KL nebo Bangkoku, nebylo v KR vůbec dobré - jako v každé zemi světa i tam platí, že v tradiční jídlo dané země chutná v dané zemi úplně nejhůř… Proč? Co má být podle našich měřítek sladké je tam slané, co má být slané je sladké a všechno ostatní je buď hodně pikantní nebo totálně bez chuti. Přitom pikantní prý není pro Koreu typické, ale pálivé papričky uvolňují endorfiny a ty odbourávají stres, což přepracovaní Korejci potřebují... A tudíž pálí a pálí!
První týden jsem měli klasické korejské jídlo jen jednou. Po zbytek doby v Soulu jsme jedli bagety a sendviče. Korea rozhodně není pro vegetariány, i když pár veganských podniků jsme viděli i zkusili – všechno jídlo tam je ale pikantní (což na rovinu, vegani neradi).
Každá země v Asii voní jinak. Korea voní sladkým jídlem. Asi proto, že je ve městě velké množství kaváren a pekáren. Ty jsou úplně všude - na rozdíl od restaurací. To bylo asi největší zklamání – korejské jídlo, jak jsme ho znali z KL nebo Bangkoku, nebylo v KR vůbec dobré - jako v každé zemi světa i tam platí, že v tradiční jídlo dané země chutná v dané zemi úplně nejhůř… Proč? Co má být podle našich měřítek sladké je tam slané, co má být slané je sladké a všechno ostatní je buď hodně pikantní nebo totálně bez chuti. Přitom pikantní prý není pro Koreu typické, ale pálivé papričky uvolňují endorfiny a ty odbourávají stres, což přepracovaní Korejci potřebují... A tudíž pálí a pálí!
První týden jsem měli klasické korejské jídlo jen jednou. Po zbytek doby v Soulu jsme jedli bagety a sendviče. Korea rozhodně není pro vegetariány, i když pár veganských podniků jsme viděli i zkusili – všechno jídlo tam je ale pikantní (což na rovinu, vegani neradi).
Korejský řízek zalitý sladkými omáčkami a bibimbap.
Polévka s rýžovými těstovinami Tteobokki a gimbap, plus kimchi a nakládaná ředkev.
Pečené/smažené kuře a la KFC podávané bez přílohy na 100 způsobů jsme viděli na mnoha místech, ovšem 99 těch způsobů bylo na sladko... Slavné kimchi (fermentované pálivé zelí), na které jsem se nejvíc těšila, jsem měla jen jednou (prý se podává jako příloha ke všemu, nebyla to ale pravda – že by ho bílým nedávali...??), Japchae (průhledné nudle se zeleninou a masem) jsem viděla a jedla pouze v jednom (!) podniku, gimbap (korejské sushi) jsme zahlédli vícekrát. Nejčastěji bylo možné dát si bibimbap (něco jako korejské poké, bez pálivé omáčky totálně bez chuti) a bulgogi (mleté hovězí maso, které najdete i jako variantu v McDonaldu). Prošli jsme snad půlku Soulu a všude to bylo stejné: žádné normální restaurace jak je známe z Evropy (pokud nebyla japonská nebo mexická), ale jen podniky hospodského typu jak z 80.let, kam místní chodí na pivo a jídlo je tak nějak „vedlejší“. Taky se nám jednou stalo, když už jsme konečně našli podnik, kde jídlo vypadalo OK (většinou jsou všude fotky s popiskem jen v korejštině), že jsme vešli do herny, kam lidé chodí hrát hromadě videohry nebo stolní hry (můžete si tam vybrat svůj „pokoj“ a typ her), a kde opět jídlo bylo jen „vedlejšák“...
Babičky 12 hodin denně smaží korejskou palačinku plněnou medem nebo semínky Hotteok. A protože byly v televizi, stojí se na ně pořád fronta. Stánky v okolí je samozřejmě kopírují, ale tady jí mají fakt nejlepší!
Pozitivní bylo, že úplně v každém podniku s jídlem (restaurace nebo kavárna) dostanete džbán pitné vody a nápoje si tedy vůbec objednávat nemusíte. Což ale není případ Korejců, protože ti si ke všemu dávají zmíněné pivo. Toto nás hodně překvapilo. Alkohol se prodává úplně všude, dokonce i v drogerii! Žádného opilce jsme ale nikdy nikde neviděli.
Pouliční stánek s plackami různého typu (dost dobré) a domácí šátečky dim sum plněné kimchi (Tomáš byl nadšený)
K jídlu závěrem: Díky za globalizaci (i když normálně jsem spíš proti)!
Nakonec se totiž jako nejlepší (nejpoživatelnější a nejzdravější) ukázaly bagety ze Subway (protože i v KR chutnaly tak, jak mají, obsahují hodně zeleniny (ovoce a zelenina se v KR moc nejí) a žádné cukry, taky to bylo jediné místo, kde jsme slyšeli hrát slavný korejský K-pop). Ve Starbucksu jsme si zase dávali obyčejný čaj – protože to byl horký (ne všude mají, neb Korejci milují ledové nápoje, i když je venku pod nulou), NORMÁLNÍ černý (žádný ovesný, rýžový, matcha, atp), který nebyl slazený jako všechny ostatní nápoje.
To nejlepší, co jsme za celou dobu v KR jedli, bylo jídlo ve vietnamské restauraci, na kterou jsme narazili čirou náhodou během jednoho výletu. To si nedovedete představit, jaké pohlazení pro duši a žaludek to bylo! :-)
PS. Kdo uhodne, do jaké restarace jsme zamířili hned po návratu zpět do KL? Ano, do korejské. A byla výborná!
Památky a atrakce
Díky poloze hotelu v centru Soulu jsme prošli všechny hlavní památky pěšky a viděli jsme prakticky „vše důležité“, včetně slavné knihovny v nákupním centru na druhé straně řeky a sochy rukou Gangnam Style stojící před ním. Hezké jarní počasí nám naštěstí přálo (15 - 25° C). Za vidění stojí kromě tradičních „vesniček“ (něco jako Zlatá ulička, kde občas ještě stále bydlí původní obyvatelé, většinou jsou tam ale kavárny a obchody se suvenýry) všechny bývalé královské paláce, což jsou velké komplexy starých dřevěných budov, ve kterých ale nic není, přesto vypadají hezky a impozantně a mají vždy velkou zahradu kolem, kde se turisti fotí ve vypůjčených tradičních „krojích“ zvaných Hanbok. Půjčovny jsou na každém rohu a komplet kostým včetně ozdob do vlasů a jejich úprava stojí od 20 USD na hodinu. Půjčují si je hlavně Japonci, ošátkované Malajky a Indonésanky (celek vypadá s šátkem na hlavě trochu podivně), ale i Američani nebo Evropani. Ovšem „bílá huba“ v tradičním korejské oblečení vypadá opravdu směšně. Obzvlášť, když je to 2 metry vysoký blonďatý Američan s teniskami na nohách... :-D
U paláců se 2x denně mění stráž. Není to ale „doopravdy“, stráž tam nestojí celý den jako v případě Pražského hradu, je to pouze turistická atrakce, kdy u hlavní brány dělá speciální skupina herců ceremonii, jako to bývalo kdysi, i s komentářem v angličtině. Je to zajímavé, ale výměna stráží v Praze mi nevím proč přijde mnohem impozantnější.
Snahy o oficiální mír a spolupráci několikrát ztroskotaly, tudíž v metru, v hotelech a všech veřejných budovách jsou „pro jistotu“ speciální opatření, plynové masky atp. a všichni muži musí v 18ti na rok a půl na vojnu, jak tomu bylo u nás. Severní Korea pořád provokuje, ale když se něco stane, je to většinou proto, že SK potřebuje peníze nebo jídlo. Což JK dodá a je pak zase pár let klid. Není proto divu, že DMZ je velká turistická atrakce se vším všudy (včetně Dunkin Donuts), protože někde ty peníze/úplatky JK pro SK brát musí... :-D DMZ je sice vojenská zóna kontrolována UN, ale až tak seriózní to asi nebude, když tam denně pouští takové davy turistů, kontrolované pouze 18ti letými mladíky (vojáci/pohraniční stráž) vypadající na 12, snažící se silou-mocí vypadat děsivě.
V areálu před DMZ je několik zajímavých památek na dobu války, plus si tam můžete koupit SK peníze – 1 bankovka stojí cca 10 USD (jak reálné jsou je otázka). Zajímavá je i návštěva tunelu (můžete až dovnitř podívat se v podzemí na 170 m vzdálenou SK, je to to nejvíc, jak se přiblížit k severu), kterým se SK vojáci chtěli napadnout jih, a kterých je údajně desítky, ale JK objevila čirou náhodou pouze 4 (Jak to, že jich v dnešní době moderních technologií neobjevili víc??) Z rozhledny pak díky teleskopům můžete vidět území SK, hranice, strážné věže i spoustu budov, které jsou ale prázdné. Viděli jsme ale hodně lidí pracovat na poli. Zda to byli jen „herci“, to nikdo neví... Část, ve které je člověk opravdu pár metrů od SK, kde stojí proti sobě vojenská stráž JK a SK je aktuálně nepřístupná, protože tam vloni z JK do SK přeběhl americký voják, který měl být údajně stíhán svým plukem. Co provedl, že mu útěk to SK připadal jako lepší volba, to ví jen americká strana...
Zajímavá je ještě 1 věc: v DMZ se nachází speciální vesnice, kde žije několik stovek jižních Korejců, kteří tam pěstují ženšen, sóju a další plodiny, protože je tam nejúrodnější půda z celé Korey. Mají speciální režim pod kontrolou UN, včetně nulových daní a žádné vojenské povinnosti, a kvůli tomu tam chce spousta Korejců žít. Jelikož prostor je ale značně omezený, omezený je i počet lidí, kteří tam mohou být. Proto existuje pořadník na život v DMZ, kde ale kromě polí vůbec nic není a jediné vzrůšo každého dne představuje možnost nepředvídatelného vojenského útoku z příliš blízko posazené SK...
Žádné komentáře:
Okomentovat