Filipíny

„It’s more fun in the Philippines!“, hlásá oficiální turistický slogan země a člověk si „více srandy“ užije hned na letišti, kde po vás sice nechtějí žádné vstupní vízum ani poplatky (platí se jen při odletu), ale také vy nesmíte chtít nic po nich. Třeba oficiální taxi s taxametrem, na který jsme čekali skoro hodinu...

No a pak tento oficiální taxik s taxametrem, po tom, co si s vámi řidič nadšeně povídá, suše oznámí, že zapomněl ten taxametr zapnout a že pokud chcete, aby vás odvezl do hotelu, zaplatíte mu 700 pesos (asi 350 Kč), zatímco oficiální cena je 200-250.... My jsme se samozřejmě nedali a nakonec zaplatili „jen“ 300.

Bílé huby jsou tady docela vzácné, a tak toho místní samozřejmě zneužívají, zejména, pokud neznáte zdejší poměry. Protože zatímco v centru jsme s taxíky neměli vůbec žádný problém, mimo centrum už si řidiči říkají sumu jakou chtějí... A ne zrovna malou.

Na rozdíl od jiných asijských zemí jsme se zde také jako bílí necítili nijak výjimečně, naopak být jedinými bylo spíš nepříjemné. Možná i proto, že se zde lidé vůbec neusmívají a celkově působí nemile, i když třeba nemilí nejsou. Asi jako Češi...

Filipíny v 16. století objevil portugalský mořeplavec. Sice ve službách španělského krále a jsou tudíž historicky považované za španělskou kolonii (i když Portugalci si o tom myslí své), avšak původní „objevitel“ je jasný. A jak jsme se již několikrát přesvědčili, platí bohužel, že „kde jednou portugalská noha vstoupí, tam spoušť nemalou zanechá“... Takže Filipínci mají s Portugalci opravdu nemálo společného – od celkové zmatenosti, nepřátelského výrazu v obličeji, zpomalenosti, náboženského vyznání, až po neobvyklý talent na jazyky! Většina mladých Filipínců totiž mluví dokonale anglicky. A když říkám, dokonale, tak to tak opravdu myslím! Jejich přízvuk je neskutečně americký, až má člověk někdy problém jim rozumět. Zajímavé je, že i mezi sebou často mluví anglicky – ne jen proto, že filipínština je mezi jednotlivými regiony (ostrovy) trochu jiná a občas jim tedy nerozumí ani vlastní matka, ale i proto, že jednoduše trénují! Většina rádií je v angličtině, stejně jako televize, anglicky káže i farář v kostele! Co se jazykové vybavenosti týče, jsou na tom Filipínci snad nejlépe z celé Asie! V jiných ohledech ale bohužel hodně zaostávají... Podobně jako Portugalci. Jak jen jsme vzpomínali na ty extrémně milé Indonésany!!

Filipíny patří mezi nejchudší země východní Asie (Vietnam a Laos jsou na tom oficiálně hůř, ale rozhodně byste to neřekli!) a na první pohled působí jako něco mezi Kolumbií a Afrikou. Tedy nic moc. Ovšem na rozdíl od jiných chudých zemí jsou zde jen málokdy k vidění TV satelity, které jinak všude po světě "zdobí" i ty nejrozpadlejší chatrče... Paradoxem přitom je, že Filipínské pokrmy tvoří hlavně maso, kterým se zde rozhodně nešetří (na rozdíl od Indonésie). Vegetarián si zde na své rozhodně nepřijde!

Druhé největší město Cebu, které jsme navštívili, není nijak vyspělé, ačkoliv je považováno za hlavní centrum obchodu a univerzit. Má sice několik výškových budov, což jsou většinou hotely, a také velké nákupní centrum, které je o víkendech nacpané k prasknutí, ale kde nikdo nenakupuje, pouze jí (za evropské ceny!) a chladí se v ne příliš efektivní klimatizaci. Zajímavostí je, že zde najdete obchody jako Terranova nebo F&F, které nikde jinde kromě ČR moc nejsou (o čem to vypovídá nechám na vás)... Další věc, se kterou jsme se nikde jinde v Asii ještě nesetkali, je všudepřítomná ochranka. Policii na ulicích nepotkáte, ale v každém obchodě, každé kavárně a restauraci, ač má třeba jen 2x2 metry, nechybí strážník s nabitou pistolí. Údajně pro větší bezpečnost, nám to ale spíš připadalo jako prevence, aby do podobných podniků nechodily žebráci (které ale na ulicích vůbec nepotkáte, tedy kromě opuštěných dětí).

V samotném městě toho k vidění moc není (kromě pár kostelů a zbytku starého opevnění) a večer není vhodné ani vycházet z hotelu. Samotné centrum má asi 800 tisíc obyvatel, s předměstími pak skoro 3 miliony. Neoficiálně, protože počet dětí není přesně znám. Ty jsou také pro toto město typické – běhají bezprizorně špinavé po městě (jen v něktrých ulicích), citově vydírají kolemjdoucí a žebrají. Hlavním problémem zdejší chudoby je samozřejmě velká korupce, která se nehrabe ani na ČR....  Zdejší mládež sice má velké ambice, jazykovou vybavenost i možnost cestovat, jelikož je ale země roztroušená na 7107 (!) ostrovech, které neustále ohrožují přírodní živly, zejména tajfuny (na které se předem připravují) a zemětřesení, navíc počet obyvatel přesahuje 100 milionů, není snadné ji „civilizovat“ a extra rychle rozvíjet. Třebaže má snad nejvíc vysokých škol na světě...

Filipíny byly vyhlášené nejlepší turistickou destinací roku 2013 – v Číně. A tak to podle toho i vypadá. Hotely jsou plné Číňanů, kteří v posledních letech hojně cestují, avšak nemají takové zkušenosti a přehled o cenách a úrovni služeb jinde, jsou tudíž ochotní zaplatit cokoliv se po nich žádá (na rozdíl od nás). Tudíž jsou i důvodem, proč jsou na F tak vysoké ceny všeho pro turisty. Další skupinou jsou bohatí Korejci. Asijské jsou proto v hotelech i snídaně. Pro nás tam byly akorát tak vajíčka natvrdo a ovoce. Budiž však Filipínám k dobru to, že zde v každé restauraci dostanete k jídlu rozlévanou pitnou vodu (ne z kohoutku!) zcela zdarma (no, ve skutečnosti je asi tak 10x připočítaná v ceně jídla...).

Z bílých turistů jsme zde zaznamenali pouze 2 skupiny lidí – baťůžkáře (hlavně z Německa, Holandska a Austrálie) a bílé muže, kteří jsou zde na lovu nebo dovolené se svojí filipínskou manželkou. Zdá se, že nikdo jiný, kromě nás, sem kvůli nízké kvalitě služeb a vysokým cenám za cokoliv nadstandardního (v EU považován za běžnou věc) vlastně nejezdí...

Filipínky jsou zvláštní skupinou. Celkově Asiatky touží po jediném – provdat se za bílého muže, ať bude jakékoliv národnosti či sociální skupiny. Avšak Filipínky jsou v tomto extrém a rády se tím chlubí. Zejména, když mají štěstí a onen bílý muž je opravdu bohatý (což je na Fili vždy...). Pokud jsou jednou manželkou bílého muže, dopřávají si nejen drahé věci, ale i plastiky, sluhy, kuchaře atp. Každá takováto „úspěšná“ žena pak často dělá rozhovor do časopisu a bývá tak obdivovaná jinými Filipínkami jako největší hrdinka. Jiný kraj, jiný (ne)mrav...

Kromě Cebu jsme navštívili také nedaleký ostrov Bohol, kam plavba na rychlolodí byla překvapivě mnohem příjemnější a komfortnější než na slavný Lombok v Indonésii. Jakmile ale vystoupíte na ostrově, opět jako turista platíte za všechno stokrát víc, než domorodci... Taxíky s taxametrem zde nejsou, takže za cestu do hotelu zaplatíte namísto 300 pesos 600.  Což je ještě v pohodě, protože jinak se Filipínci nestydí dát vám na většinu věcí/služeb ne 100 % přirážku, ale rovnou 500 % či víc. Třeba za plechovku koly, která v obchodě stojí  9 Kč, dáte v hotelu 75 Kč. Což samozřejmě pro Evropana není až tak moc, ale jde o princip! V Evropě totiž za své peníze člověk dostane odpovídající služby. A ví, že daná věc tolik opravdu stojí. Pokud vás ale na každém kroku okatě „okrádají“, člověk se jednoduše „kousne“ a pak už by nejraději ani nevycházel z hotelového pokoje. Co je moc, to je příliš! Teď už moc dobře víme, jak se asi cítil západní Němec v pražském hotelu Intercontinental v dobách největšího komunismu. Bydlel v tom nejlepším, co se  v té době nabízelo, platil za to nemalou částku, ovšem dostal jen služby nevalné kvality spolu s Češkami, které do hotelů chodily lovit potencionální valutové manželé, stejně jako to dnes dělají Filipínky...

Bohol je známý tím, že zde žije tzv. tarsier, považovaný za nejmenší opici na světě, i když ve skutečnosti to žádná opice není... Vypadá jako něco mezi krysou a netopýrem, přes den spí a v noci chytá hmyz. Navštívili jsme místi „chovnu“, kde tito tvorové překvapivě žijí volně na stromech. Sranda je, že je místní průvodci musejí vždy po ránu nejdřív mezi keři hledat, aby je pak mohli ukazovat za 30 Kč turistům. Z několika desítek (celkem jich na ostrově žije pár stovek), jsme jich pak viděli 5, což byl docela úspěch!

Další turistickou atrakcí jsou tzv. čokoládové kopce, což je zajímavý přírodní úkaz – na rovině je cca 1700 kopečků různé velikosti, které v letní sezoně vyschnou a jsou hnědé. Tudíž „čokoládové“. Zde člověk zaplatí 25 Kč jen za to, že vyšlape asi 80 schodů na nejvyšší z kopců a udělá si pár ne příliš povedených fotek (výhled totiž není nic moc...). Od dubna ale vstupné zdražují o 100 %. Jak překvapivé!

Oblíbenou filipínskou destinací je také ostrov Boracay, který jsme záměrně vynechali, protože je proslulý nočním životem - rozuměj diskokluby a alkoholem, který je na Fili překvapivě levný, a ostrov Palawan, na který jsme jet chtěli, ale nakonec jsme to bohužel museli zrušit, ačkoliv už jsme měli koupené letenky. Dostat se na tento ostrov není snadné, ačkoliv je relativně blízko Cebu, ještě složitější je však sehnat tam hotel. Je jich tam totiž relativně málo, a tak jsou neskutečně drahé. A když říkám neskutečně, tak tím myslím 500 – 1000 dolarů ZA NOC!!! Jak nám bylo později vysvětleno, rezervaci hotelu je nutné provádět aspoň rok dopředu... Ještě že jsme si užili Palawan v Singapuru (jedna z tamních pláží stejného jména). Za dolar.

Co se slavných pláží týče, které všichni na internetu tak opěvují: není všechno tak dokonalé, jak to na první pohled vypadá! Kromě toho, VŠUDE a VŽDY celkový dojem z daného místa ovlivňuje jediná věc – hotel – na tom, kde přesně se nachází. Pokud je přímo na bílé pláži, je všechno dokonalé. Pokud máte smůlu a zvolíte špatně lokalizovaný hotel, který je třeba zrovna v úseku špatného proudu, který přináší na pláž řasy nebo kameny a znemožňuje tak přístup do moře, dokonalá idylka je ta tam. My jsme zažili obojí. Faktem je, že dobré světlo (slunce), dobrý foťák a photoshop udělají z většiny míst luxusní lokaci. Pokud ale obrátíte hledáček foťáku na opačnou stranu, anebo slunce zajde na mrak, většinou už to tak idylické není... A to je i případ většiny úžasných fotek z bílých pláží , které najdete na internetu – jak z Filipín, tak třeba z Thajska (ze zkušenosti pouze Karibik je opravdu tak luxusní jako na většině fotek).

Takže – kýčovitě bílé pláže s tyrkysovým mořem na Filipínách určitě najdete. Ovšem buď budou na zcela opuštěném místě, kam se člověk prakticky nedostane, anebo musíte pořádně hledat a za tento výhled si také pořádně zaplatit. Což nemá vůbec smysl, protože stejně hezké pláže člověk najde i mnohem blíž Evropy za mnohem lepší cenu (třeba v Dubaji).

Celkově nás Filipíny hodně zklamaly. Jak svým přístupem k turistům (v hotelu vás při příjezdu skoro ani nepozdraví a hned po vás chtějí kreditku -  všude jinde se většinou platí až při odchodu, také vás nenechají odejít dokud nezkontrolují váš pokoj, zda jste tam něco nevzali – s tím jsme se setkali také jen na Fili), tak velmi nízkou úrovní služeb, která opravdu uspokojí pouze nezkušené Číňany a skromné baťůžkáře. Pokud ale hledáte cokoliv nad 2 hvězdičky (jak hotely, tak služby), raději se Filipínám vyhněte. Jediný, kdo tam má „more fun“ jsou totiž místní, když vám předkládají účet „za nic“.