Omán

Jeden ze dvou sultanátů světa (druhý je Brunej) má z ropy hodně peněz, ale na pohled vypadá „obyčejně“ arabsky. Tradiční architekturu nízkých bílých baráků posazených mezi skalnaté hory podporuje místní zákon zakazující výstavbu vysokých budov. Ta nejvyšší zde má pouhých 14 pater.

Lidé se zde ale mají skvěle. A budou se mít asi ještě 40 let, dokud jim nedojdou zásoby ropy. Průměrný měsíční plat zde je až kolem 40 tisíc Kč a ceny asi jako u nás a nižší (třeba benzín stojí 6 Kč/litr, což je pořád dvounásobek ceny v AU)! Kromě toho se zde neplatí daně a za zdravotnictví pouhé 2 dolary ročně! Každý Ománec navíc dostane od státu pozemek na výstavbu bydlení a na ulicích nenajdete auta starší 5 let... Na druhou stranu, ženy zde musí chodit zahalené od hlavy k patě, bez výjimky (na rozdíl od Emirátů). Mužský oblek tvoří dlouhá bílá košile s dlouhým rukávem, pod kterou se skrývá bílé tričko a dlouhá bílá plachta omotaná kolem pasu namísto spodního prádla. Nic víc. Na hlavě zdejší hoši nosí buď vyšívanou čepici, která sem dorazila z Afriky, anebo tradiční šátek ovázaný kolem hlavy. Ten je také oficiální pokrývkou hlavy, kterou nosí státní zaměstnanci. Soukromníci nosí obvykle čepice.

Podle koránu mohou mít zdejší muži až 4 manželky, přičemž ale s další musí nejdříve souhlasit předchozí žena/y a přednost pak mají ženy rozvedené. Svatba je zde podle tradice stále domlouvaná mezi rodinami a stojí nemalé peníze, avšak pro rozvod, který je zde také povolen, stačí 3x za sebou říct „rozvádím se“ a je to!

Nejoblíbenější aktivitou je zde klasický fotbal a závody velbloudů. Kromě ropy zde vede rybolov a pěstování ovoce. Pro Omán je také typické kadidlo a parfémy (hrozné puchy!). Kadidlo se získává ze stromů, které rostou pouze v některých oblastech, a to z jejich mízy. Ta ztvrdne, vytvoří se žluté krystaly (když jsme je viděla na trhu, myslela jsem sil, že jsou to bonbóny!), které se pak zapálí nebo prodávají na provnonění bytu. Tedy spíš na prosmradění...

Muscat

Hlavní město země tvoří bílé kostky rozeseté mezi kamennými horami. Na pohled moc pěkné. Avšak z turistického hlediska toho zde moc nenajdete. Snad jen velkou mešitu s největším lustrem světa (úžasná) a královský palác (nic moc). Pak už jen kameny, souky/trhy a pláže. Ty ale stojí zato, protože jsou netknuté, jelikož Arabové se v moři nekoupou. Jo a mimochodem, mít neumyté auto je zde protizákonné!

Sallalah

Rodná oblast zdejšího sultána, který vlastní druhou největší soukromou jachtu na světě (i když u nás ve ŠP takové taky uvidíte...) a o kterém nikdo nic osobního neví a nikoho to v případě, že svou roli zastává dobře ani nezajímá, je plná velbloudů. Zajímavostí je zdejší archeologické naleziště, které údajně bylo sídlem královny ze Sáby. A také jsme zde jedli ten nejlepší humus s tradičním chlebem, což jsou obrovské placky pečené (asi kdysi) na kameni, na kterých jsme si pochutnávali na místním trhu sdílejíc jeden stůl s místními a také se starou puškou, která měla mezi talíři své čestné místo. A tato pochoutka byl asi také náš nejlepší zážitek z celého Ománu :-)