USA

Jak možná víte, navzdory své skvělé celosvětové reklamě (nebo možná právě proto) Amerika nepatří zrovna mezi naše oblíbené destinace. Kromě Vietnamu je vlastně jedinou zemí, ze které se vždy moc těšíme zpátky do „normální“ Evropy.

Jako první nás čekalo San Diego, ze kterého jsme ale bohužel (nebo naštěstí?) viděli pouze přístav. Čekali tam na nás totiž naši známí (se kterými jsme byli na naší první i druhé plavbě), se kterými jsme měli v plánu strávit 2 dny. Mike a Eileen jsou Američani a navíc i důchodci. Ano, dvě ne zrovna ideální slova v jedné větě, avšak za prvé, oni nejsou úplně běžní Američani (sice jsou jako většina Američanů díky pro-americké politice značně paranoidní ohledně všech zemích mimo USA a EU, protože tam všichni čekají jen na to, až je okradou, unesou a zavraždí, ale jinak před nimi můžete klidně nahlas říct, že USA stojí za prd bez toho, abyste urazili jejich národní hrdost!) a také nejsou úplně normální důchodci (už jsem přece zmiňovala, že mezi staršími občany máme spoustu skvělých známých, to jen na lodi se sešla „obzvlášť povedená parta“...). Navíc je s nimi sranda a také se s nimi dá mluvit skoro o všem (tabu jsou pouze děti, protože „kdo je na ně zvědavý“ a důchodci, protože „mluví jen o nemocech“). A tak jsme hned nasedli do auta a vyrazili spolu na roadtrip směr Los Angeles, což byla zároveň další destinace naší lodi.

Los Angeles

Když tam Tomáš před časem byl a prohlásil, že LA je jedna velká roztahaná vesnice, že tam kromě jedné ulice s luxusními obchody (Rodeo Drive) nic není, a že chodník slávy je jedna zaplivaná hnusná ulice, nechtěla jsem mu věřit. Bohužel měl naprostou pravdu!! LA má ve světě opět hodně povedené PR/reklamu, protože tam chce každý. Jenomže tam nic není!!! Je to prostě město s několika samostatnými částmi (Beverly Hills, Malibu, San Pedro,...), které se táhne od nevidím do nevidím a lidé každý den tráví v dopravních zácpách 2-3 hodiny, aby se dostali z jednoho konce na druhý. Ach, kdo by po tom netoužil...??

Navíc tam k vidění kromě chodníku slávy a jedné luxusní lice není vůbec nic k vidění, nejsou tam žádné slavné hvězdy, nechodí tam lidé v bikinách (protože tam není takové teplo, jak by se podle TV na Kalifornii patřilo, ale naopak neskutečná zima a počasí horší než u nás na jihu!) a také se tam prakticky nedá koupat v moři... 

Jediná hezká část je BH, což je oblast plná hezkých domů, ale bez auta tam není ani možné vyjít na ulici. Jedinou trochu normální částí je Santa Monica, která je hezká, kulturní, je tam spousta mladých lidí a mají tam chodníky, takže klidně můžete chodit pěšky:-). Celkově jsme ale ráda, že mě v LA naštěstí nikdo „neobjevil“, a tak jsem se nestala přes noc slavnou herečkou a nemusím tam zůstat „hvězdit“, protože bych to tam jednoduše nevydržela. Prostě LA je jeden velký ofajč a nikdy více!

kulisy

Náš hlavní zájem ale byla návštěva tamních filmových Universal Studios. Měli jsme VIP vstupenky, což znamenalo, že jsme byli malá skupinka s vlastním průvodcem a nejen že jsme nemuseli trávit čas ve frontách na jednotlivé atrakce, ale navíc jsme měli v ceně i oběd! A ten opravdu musím zmínit, protože to byl neskutečně chutný bufet se spoustou úžasného, zdravého jídla, žádné hranolky, žádné hamburgery a prostě mi to udělalo v tom umělém americkém světě velkou radost :-) Nicméně, radost mi udělala i prohlídka filmových studií, pohled do zákulisí, předvádění kaskadérů či 4D rychlodráhy (už méně ten skvělý oběd v mém krku, naštěstí jsem ale takové žaludkověnáročné atrakce nakonec zvládla 4 za sebou - nemohla jsem tam přece ten úžasný oběd nechat, hehe...). Super byla ulice ze Zoufalých manželek, která je ve skutečnosti mnohem menší, stejně jako samotné domy, a vůbec bylo úžasné se dalším způsobem přesvědčit o tom, jak Amíci dokážou prodat COKOLIV – stačí to jen hezky zabalit :-)

San Francisco

Na SF jsme se hodně těšili a naštěstí nezklamalo. If jů gojín tu Sen Frensiskoooo.... tak tam jděte, protože to vážně stojí za to! Patří mezi nejmladší města USA a má pouze 800 tisíc obyvatel (z toho skoro 40 % tvoří Asiaté, hlavně Číňani). Také má nejlepší systém MHD v zemi, spoustu chodníků a všude se dá chodit pěšky! Jupíííí! Samotné centrum, i když na mapě vypadá dost velké, Evropan v klidu projde za den celé pěšky, jako my, anebo se může svést slavnou starou cabel car (tram-lanovkou) známou z TV (za 6 dolarů), ze které se ale nemůže naskakovat a vyskakovat jen tak! Jelikož se na ní vždy stojí hodinové fronty, rozhodli jsme se využít jinou formu MHD (protože začalo pršet), a to starobylé tramvaje z 50. let, které jsou super stylové, navíc do nich neprší, nefouká a stojí jen 2 dolary!

Další atrakcí města je slavná cik-cak ulice, nejklikatější ulice (asi) světa, která ale, jako tomu většinou bývá, v TV vypadá mnohem líp... Slavnou ulici barevných domků viktoriánského stylu zvaných „painted Ladies“ jsme bohužel neviděli, protože nám místní nejdříve neuměli říct, kde se nachází (?!?), a pak když už jsme věděli, kde to je, byla už tma. Druhý den jsme pak měli hromadnou prohlídku města, která normálně tuto ulici zahrnovala, ale bohužel, autobusům dali do ulice nedávno na základě stížností místních zákaz vjezdu... Ale stejně nám celý druhý den lilo, takže bychom je nemohli ani vyfotit...

První den jsme za hezkého (a studeného) počasí ještě stihli slavný Pier 39 (lodní dok), kde se usalašily lachtani (desítky tlustých, srandovních, páchnoucích „pytlů“) a také oblíbený podnik The Cheescake Factory, kde prodávají 40 druhů různých čízkejků! Také slavný Golden Gate most jsme stihli ještě za slunce, druhý den už se jen ztrácel v mlze a dešti. No a nemohli jsme vynechat ani Alcatraz včetně věznic, jídelyn nebo knihovny, což bylo hoooodně zajímavé!

SF je město plné mladých lidí, kultury, krásné architektury, služeb, bezvadně fungující, téměř neamerické, kam bychom se jednou, za hezčího počasí, rádi vrátili. Spolu s NY je zatím tím nejlepším, co jsme v USA viděli!

PS. Jedinou pozitivní věcí na celé USA (kromě kouzelného SF) byli mladí lidé a milí lidé! Sice takovým tím americkým způsobem, ale po měsíci na lodi, kde na vás nepromluví ani klika u dveří, to bylo velmi příjemné! Každou chvíli se nám někdo přimlouval, každý tam s vámi prohodí pár slov (během jednoho dne se s námi dalo do docela dlouhé řeči jen tak asi 5 lidí!) a je zcela jedno, zda to myslí vážně, nebo ne. Nemohu uvěřit, že to teď napíšu, ale zlatí Američani :-) Podezříváme je, že svou družnost „zdědili“ po svých španělských předcích a přivedli ji k dokonalosti, protože jsou opravdu ještě více družnější než Španělé, i když to třeba nemyslí až tak vážně a upřímně jako oni... Ale co vám budu povídat, každý mladý milý člověk bez ohledu na národnost nám byl velkou vzácností! Bohužel...

PS2. Trochu mimo - Konečně se nám poštěstilo vidět na širém moři delfíny a velryby! Asi jako posledním cestujícím, ale stálo to za to!