Indie - část I.

Kdybyste se na Indii zeptali lidí z lodi, 90 % by znechuceně převrátilo očima s tím, jaká příšerná špína a chudoba tam je. Já mám ale jiný názor. Indie není vůbec indická a nic není tak, jak se na první pohled zdá...

Bollywood, jóga, sárí... To asi v souvislosti s Indií napadne každého. Jenomže zase jsou to jen zažitá klišé, která s Indií zas až tak moc společného nemají... Tedy až na jógu, se kterou dnes ale většina Indů nemá vůbec žádnou zkušenost a řekla bych, že je mnohem populárnější na západě než v Indii... Jelikož Indie byla ještě donedávna okupována cizinci, od Portugalců až po Brity, bohužel na ní moc indického nezbylo. Řekla bych, že kromě Indů a jídla v Indii moc indických věcí nenajdete... Dokonce ani bollywoodské filmy už se netočí v Indii a slavné sárí má také svůj původ někde jinde. Začalo se totiž nosit až v 19. století po „módním“ zásahu Britů, kterým se asi moc nelíbilo, že Indky chodily více odhalené než zahalené. A tak namísto jednoho pruhu látky přes prsa a jednoho kolem boků (často pouze toho spodního), oblékli Indky podle vzoru Thajek do trička a omotali je pruhem látky tak, aby nic nebylo vidět. Indové se na sárí podílejí pouze barevností a zdobností. Muži chodí také oblékaní podle svých kolonizátorů z doby 19. století – v dlouhých kalhotách a košilích s dlouhým rukávem. Muže v tričku a riflích zde potkáte velmi zřídka. Zdejší architektura je také portugalsko-britská a za tradiční indickou lze snad považovat jen zdejší slumy...

Ad špína: Ačkoliv se ve městech uklízí 24 hodin denně a vláda se snaží lidi převychovat velkou kampaní, vzhledem k nízké vzdělanosti a vysokému počtu lidí prostě není možné zachovat vše neustále tip-top. Ano, je tady špína a odpadky se válí skoro všude kolem, ale nutno říct, že to není o nic horší než např. v Egyptě nebo v Keni. K pocitu špíny bohužel hodně přispívá horké, bezvětrné počasí, takže prach je všude a lepí se jak na lidi, tak na budovy a zeleň (které je v Indii překvapivě obrovské množství, i ve velkých městech!). Navíc zde málokdy narazíte na odpadkový koš a lidé, bez jakéhokoliv rasistického podtextu, prostě vizuálně „špinavě“ působí (i když nejsou). Takže ano, Indie je špinavá, ale není to žádná tragédie, prostě to k ní patří. A mimochodem, lidé chodí oblečení velmi čistě - většina z nich má doma pračku a pokud ne, nechávají si prát ve veřejných prádelnách pod širým nebem, kde perou výhradně chlapi, což se údajně vyplatí víc, než vlastní pračka...

Ad chudoba: V Indii žije víc milionářů než v USA. A vzhledem k extrémnímu počtu obyvatel (cca 1 miliarda 200 milionů!!!) prostě není možné, aby se všichni měli stejně dobře. Rozhodně zde ale neumírají lidé hladem jako v Somálsku a chudí jsou spíše na venkově. Ve městě je všechno jinak – bídně vypadající matky s dětmi v náručích žebrající u turistů (pouze v čase, kdy připluje nějaká loď s bělochy) jsou jako ve všech velkých městech organizovaná mafie a děti často ani nejsou jejich – půjčují si je za poplatek od jiných matek! Co se slavných slumů (chatrčí) týče, ty také nejsou až tak hrozné. Většina z nich má uvnitř televizi a na střeše satelit a poslední dobou zde vznikají organizovaně-protože vláda ve snaze získat si hlasy u voličů se rozhodla vyřešit problém chudoby velmi „rafinovaně“ – prostě lidem začala rozdávat nové byty zdarma! A co udělali Indové? Ačkoliv měli dobré bydlení a dost peněz k životu, začali se houfně stěhovat do města a stavět si slamy, aby i oni dostali bydlení zdarma... Prostě socialismus nikdy neznamená nic dobrého! Tudíž ano, lidé se v Indii nemají tak dobře jako v Evropě, ale není to ve skutečnosti ani tak hrozné, jak se na první pohled zdá...

Další zajímavosti:

Indie je neskutečně byrokratická země. Na všechno potřebujete 3 papíry a minimálně 2 razítka. „Lepší“ obchody poznáte tak, že mají označení „schváleno vládou“, která prostě musí mít všechno pod kontrolou. Ve skutečnosti ale stejně většina státních podniků patří malé hrstce vládě blízkých lidí. Také zde není jednoduché otevřít pobočku firmy. Třeba slavný Starbucks, který má své kavárny po celém světě, se musel spojit s největší zdejší firmou Tata a vložit ji i do názvu, aby vůbec mohl otevřít svojí pobočku. Všechno prostě musí mít vláda pod palcem. Nenajdete zde proto ani jiné ve světě běžné prodejny, třeba s potravinami, které jsou zřejmě bojkotovány kvůli tomu, aby o práci nepřišli zdejší obchodníci. Třeba malé supermarkety, kde si člověk může koupit balenou vodu či něco pod zub, zde vůbec nejsou a jídlo a pití můžete koupit jen u pouličních obchodníků. Což je logické a pro domácí asi správné, ale alespoň v hlavním městě by člověk předpokládal aspoň minimum globalizace. Ale McDonald zde samozřejmě nechybí...

Také se zde velmi dbá na bezpečnost. Podle místních průvodců je naprosto bezpečné vyrazit večer do města (rizikem je pouze to, že si ve tmě (pouliční osvětlení zde moc nefunguje) zlomíte na opravovaném chodníku nohu), a to i samy ženy. V centru tedy určitě. Faktem ale je, že policajty na ulicích vidět není a ačkoliv jsou u většiny památek kontroly tašek a detektory, jako i na turistických místech jako třeba hotely či Starbucks kafe, většinou nejsou moc efektivní...

V Indii si pořád hraje na kasty. Jsou 4 a dělí se podle toho, jakou máte práci. A ta se samozřejmě dědí z generace na generaci. Oficiálně jsou si sice všichni rovni a i člověk z nižší kasty může vzděláním zamířit do vyšší, sňatky jsou zde pořád jen mezi lidmi stejné kasty (protože každá má jiné zvyklosti) a jsou stále většinou domluvené mezi rodinami už v nízkém věku dětí.