Bali

Tento ostrov je pro nás tak trochu symbolický, plánovali jsme totiž jeho návštěvu už při našem seznámení, což je pěěěěěěěkně dlouho... Nejdřív  jsme ale neměli peníze, pak čas a pak se nám už zdálo, že je natolik „profláknutý“, že se nám tam už ani nechtělo. No ale když už jsme v Indonésii, tak jsme ho přece nemohli vynechat!

První dojem, navzdory hodinovému zpoždění letu již v Jogja, kde právě probíhalo cvičení letecké armády, byl velice pozitivní. Nejenže po nás nikdo nechtěl nic platit (na mezinárodních letech je to prý síla, turisti čekají na víza i 2 hodiny ve frontě), ale navíc to tam na rozdíl od Jogja nevypadalo jak někde v Africe, ale moderně, čistě a „rozvinutě“. Taxíkem jsme za pár minut byli v hotelu přímo na pláži, která stejně jako bazén vypadaly téměř soukromě – nikdo kromě nás tam totiž nebyl! Konečně moře, konečně odpočinek, slunce, ticho, klid...

Samozřejmě časem se naše vnímání Bali postupně měnilo, a to následovně:

1. den: dokonalost, určitě sem ještě pojedeme!

2. den: nooo, až na některé detaily, docela dobré, možná sem ještě někdy zavítáme...

3. den: vopruz, na Bali už rozhodně nepojedeme....

Co změnilo naše vnímání? Již „tradiční“ okrádání turistů, počínaje taxíky (taxametry fungují dobře, horší je to s domlouváním ceny, která je obvykle o 100 % vyšší, než by měla být a také minimální cena je 35 tisíc rupií (70 Kč), což není málo. Další „okrádačkou“ jsou samozřejmě chrámy, kam člověk zaplatí vstup (15-40 tisíc), avšak záhy po vás ještě požadují povinný „finanční dar“ chrámu, a to minimálně 50 tisíc, povinně si také „musíte“ vzít lokálního průvodce (dalších 70 tisíc), v komplexu vám budou chtít něco prodat (třeba sedmiletá Putu, která na první pohled pozná, že jste z Čech a hned na vás spustí svých 5 naučených českých vět!), no a ve finále vlastně z chrámu až tak moc nevidíte, protože pokud nejste lokální věřící, máte povolený vstup jen do komplexu, ne však do samotných svatyní....

Další formou sdírání je přidaných 21 % ke každému jídlu (jen málo restaurací má tuto sumu již započtenou v ceně jídla) a pak jsou to „speciality“, jako třeba „mýtné“ na trase kolem lokální sopky (cca 70 Kč/osoba), jen proto, že se na ní budete chtít podívat a vyfotit ji (i když třeba jen projíždíte, protože žádná jiná cesta tam nevede – nemáte tedy na výběr!). Příletové, mezistátní a odletové taxy (celkem cca 50 dolarů) už jsem zmiňovala...

Nepříjemným překvapením byla i spousta komárů, zejména v hotelech přímo u moře, ale hlavním důvodem zřejmě budou různé fontány a vodní nádrže jako dekorace zahrad, ve kterých se většina hotelů nachází. Jednou za pár dní sice hotel provádí „plynofikaci“, k dispozici jsou i různé antikomárové zásuvky či moskytiéry,  stejně však člověk většinou skončí poštípaný...

Bali nás docela překvapilo tím, že není nijak vyspělé. Říká se sice, že je až moc turistické, ovšem turistické neznamená nutně civilizované... Ano, má krásné letiště i několik nových nákupních center, najdete zde většinu komerčních sítí restaurací (které zdá se působí v každé díře jen ne na jihu Španělska) i módních značek, avšak nic speciálního. Bali je pořád jen chudá Indonésie a stále zůstává především místem mladých baťúžkářů a surfařů, zejména z Evropy (hlavně Skandinávie) a Austrálie. Samostatnou kategorii představují davy australských horníků...

 Jedná se o skupinu turistů, kterou nelze přehlédnout – vysocí, tlustí chlapi potetovaní od hlavy k patě, většinou spálení od slunce, s neomaleným smažkoidním chováním, kteří okupují ty nejdražší hotely a také mohou v značné míře za neustále zvyšování cen na Bali. Jak tito lidé bez vzdělání přišli k penězům? Už pár let je vydělávají na bublině rozsáhlého boomu těžby (nějaké) rudy, kde byl značný nedostatek lidí. A tak námezdním horníkům firmy nabídly přehnaně vysoké platy spolu s luxusními výhody, jako např. bydlení v luxusních resortech za pár korun s veškerým vybavením včetně tenisových kurtů, sauny či golfového odpaliště. Tyto resorty jsou daleko od civilizace, takže firma také platí lety (původně vlastními letadly, dnes nejlepšími chartery), samozřejmostí je strava zdarma formou bufetu, kde vaří ti nejlepší kuchaři, prádelny atp. Problémem je, že tito lidé, kteří „lehce nabili“ také brzy „rychle pozbydou“, protože namísto toho, aby šetřili na horší časy, které se již kvůli poklesu těžebního průmyslu blíží, nakupují drahá auta a jachty, protože si myslí, že plat, který dostávají nyní (suma cca nástupního platu vysokoškolského profesora), budou už dostávat stále.... Pád na dno bude bez odborů tvrdý...

Bali má ale i pár pozitivních stránek. Třeba tu, že z celé Indonésie jako jediné není muslimské. 90 % obyvatel jsou hinduisti, avšak poněkud „hybridní“, značně ovlivnění budhismem. Celkově je tento ostrov hodně „magický“ (pokud zapomeneme na jeho turistickou stránku a oblasti), pořád se zde dávají bohům oběti, praktikuje se černá magie, existují různé rituály, léčitelé a značně využívaní jsou i věštci. Bali je ostrovem tisíců chrámů, protože kromě velkých „oficiálních“ má skoro každý dům svůj vlastní malý, to aby lidé nemuseli vycházet z domu a mohli se modlit přímo z domova. Jak praktické!

Dalším plusem pro Bali jsou obyčejní lidé (ti, kteří vám nechtějí něco prodat). Jsou super milí, super usměvaví a hrozně rádi si s turisty povídají. Díky fotbalu jim není ČR neznámá (každý zná jméno Petr Čech) a vždy jsou ochotní vám pomoct a poradit (a zároveň vám většinou i něco prodat, ne však agresivně, pokud řeknete ne, tak nebudou tlačit).

Pozitivem pro nás byla také absence Rusů. Bali a Lombok (vzdálený 2 a půl hodiny rychločlunem, který sice hlásá „luxusní“, ve skutečnosti si ale člověk připadá jako uprchlík z Afriky převážený v příšerných podmínkách do Evropy) byly snad jediné destinace, kde jsme je nepotkávali na každém rohu. Zaslechli jsme jich asi jen 2x, což je oproti jiným destinacím naprostá paráda! Na Bali se člověk spíše obává setkání se zmíněnými horníky...

Dvě věc, které nás na Bali naprosto nadchly, byla architektura hotelů, která se nedá srovnat se žádnou jinou zemí, a místní umění.

Zdejší nabídka ubytování je nesmírně široká – kromě klasiky jsou to stylové resorty v tradičním stylu, velmi rozšířené jsou koupelny pod širým nebem, kdy se můžete večer naložit do vany a počítat hvězdy... Horší je to už s WC, kde si musíte „odbít své“ v značně nekomfortním neklimatizovaném prostoru. Proto na Bali na WC nikdo nečte :-) A také člověk musí počítat s tím, že v koupelně potká spoustu „nových známých“ v podobě zcela neškodných ještěrek, mravenců, pavouků nebo žab, o kterých se před turisty říká, že přinášejí štěstí – to asi jen proto, aby se tohoto zvláštního safari nebáli!

No a lokální umění, to je něco! Samozřejmě, každá země má něco hezkého svého, tradiční rukodělné práce a umělecké výtvory, avšak Bali je v tomto zcela jiné! Za prvé, nabídka je nesmírně široká a samotné provedení dokonalé, za druhé, to co na Bali nikde jinde nenajdete! Člověk se prostě nemůže vynadívat! Ať už jsou to detailně vyřezávané průčelí dveří, dřevěné či kamenné sochy, stylový nábytek nebo kamenné zahradní dekorace, všelijaké lustry a závěsné ozdoby nebo zrcadla zdobená kamínky či nádobí vykládané perletí, na co člověk koukne, to originál a všechno by chtěl mít doma! Zdejší tvorba totiž nepůsobí přehnaně rustikálně, jak tomu většinou při tradičním umění bývá, ale „přírodně“ a téměř vše si člověk dovede představit i v moderním evropském bytě. Pokud bych někdy nááhoodu nějaký zařizovala, tak rozhodně věcmi z Bali!

Epilog

Čekali jsme, že Bali bude turistické, nečekali jsme ale, že stále bude jen baťůžkařské a plné potetovanců v luxusních resortech. Čekali jsme vyšší ceny, nečekali ždímání. Čekali jsme „něco“, nečekali jsme „nic“. Pokud na Bali, tak hned teď, dokud ceny nevyletí ještě výše, anebo až za pár let, až jej opustí přízemní Australané (kvůli kterým tam ty normální odmítají jezdit), avšak pak bude ostrov pro změnu nejspíš patřit Číňanům... Prostě z bláta do louže!

A tak raději příště pojedeme někam blíže, kde dostaneme za méně peněz více muziky. Třeba do Thajska, které je sice turistické, ale rozvinuté, kde jsou také milí lidé, jídlo je mnohem lepší, pláže stejně krásné a do chrámů je vstup zdarma...