Malajsie - prosinec 2011

Kuala Lumpur
Budete-li při přistávání v hlavním městě Kuala Lumpur vyhlížet z okýnka mrakodrapy, nedočkáte se. Letiště stojí na zelené louce (doslova) uprostřed bývalé džungle a je od centra vzdálené skoro hodinu rychlovlakem (s WiFi internetem zdarma). Teprve poslední půl hodiny se zelený venkov začne pomalu proměňovat ve vyšší a vyšší paneláky (pořád se spoustou zeleně), až se nakonec dočkáte i pohledu na slavná „dvojčata“, třetí nejvyšší budovu světa. 

Trochu (zajímavé) historie

KL „blátivá stezka“, je považován za super moderní město (samozřejmě, s kontrastními, trochu zaostalými chudinskými čtvrtěmi), ale ještě donedávna to byla čínská hornická vesnice, kde se těžil cín. Zvelebovat se začala až pod nadvládou Angličanů, skutečná modernizace ale nastala teprve v 90. letech. Všechny mrakodrapy jsou dnes buď luxusní byty, kanceláře nebo banky. Mezi nimi se ztrácí menší obytné domy a obchůdky.

KL je vskutku zajímavý mix co se architektury i lidí týče. Moc bělochů zde neuvidíte (člověk si zde v pozitivním smyslu připadá skutečně výjimečně), černocha jsem taky viděla jen jednoho, zato Číňanů a Indů (+Bangladéšanů) je zde požehnaně. A jelikož je to tady taková velká směska, jako hlavní jazyk se zde kromě malajštiny používá angličtina. Takže člověk se zde bez problémů domluví (i když se musí pořádně soustředit, aby té jejich asijské AJ rozuměl...)

V Malajsii žije 51 % muslimů, žen s šátkem na hlavě je ale na ulicích mnohem více než nezahalených. Jsou však velmi umírněné, takže pokud nějaké pomůžete s taškou, nebudete se na vás dívat jako na zloducha, ale naopak bude vysmátá a vděčná. Což možná vysvětluje fakt, proč je Malajsie na 3. místě v počtu nevěrných partnerů... A ženy v tom mají navrch!

Co vidět v KL

Hlavní město je především nákupním rájem. Z historických památek toho až tak moc k vidění nenabízí. Kromě Indické a Čínské čtvrti (i když ve skutečnosti máte pocit, že celé město je jedna velká indo-čínská čtvrť), je tu pouze hinduistická jeskyně Bata Caves, kam si musíte vyšlapat po 272 schodech nahoru i dolů, a kde jsou nejzajímavějším artiklem všude pobíhající opice. Pak je to moderní Národní mešita, stará mešita, budhistická pagoda a čínský chrám (starý „až“ sto let, jak nám prozradila jedna hrdá Číňanka).

Dále jsou zde početná muzea (islámské, textilní, národní, umělecké, numismatické, telekomunikační, planetárium, vědecké centrum...), parky (motýlí, ptačí, jelení, orchidejová, podmořské, zábavné... ) a samozřejmě Petronas Philharmonic Towers vysoké 472 m, neboli 88 pater. Za poplatek 40 RM (asi 250 Kč) můžete nahoru na vyhlídku. Lístky je však nutné koupit co nejdříve, už v 10 ráno byly k mání pouze na 14. hodinu či později. K naší smůle po 4 hodinách čekání zrovna pršelo, takže jsme neměli ani výhled, ani fotky...  Zato jsme se dověděli, proč se dvojčata nazývají Petronas (podle (ne úplně) státní ropné/energetické společnosti, která v zemi vlastní většinu důležitých staveb a dalších podniků včetně škol), která je nechala postavit a má zde i své sídlo, a Philharmonic podle toho, že ve věžích působí také místní filharmonických orchestr.

Zajímavé je, že věže stavěli jen 5 let a skutečně vypadají úžasně, ve dne, i v noci. Součástí věží, vlastně takovým pozemním pojítkem mezi nimi, je největší (z celkem kolem 30) nákupní centrum Suria, kde můžete strávit celý den a nakupovat do aleluja co jen chcete, všech možných značek, a přilehlý park s jezerem a akváriem, ideální na odpolední jogging. Trochu jiný výhled pak nabízí telekomunikační věž Menora Tower, kde jsme opět chytli déšť (co jiné také v období dešťů čekat, že ano...), takže jsme zas viděli „skoro nic“, zato jsme cestou narazili na super japonskou restauraci. K jídlu bych ještě podotkla – najdete zde kuchyně všeho druhu i původu, všech známé řetězce, jídelny, luxusní restaurace i skromné stánky s občerstvením, prostě co jen hrdlo ráčí. Cenově za vydatný, velmi chutný oběd zaplatíte už od 18 Kč.

Melaka

Přístavní město, kdysi důležité centrum obchodu zejména s kořením, je od KL vzdálené 2 hodiny autem. Zde si postupně předávali moc Číňané, Portugalci, Holanďané a Angličané a všichni zde něco kulturního zanechali. Město je poměrně velké, má asi 700 tisíc obyvatel, v samotném historickém centru ale zbylo už jen pár pamětihodností – holandské náměstí s rudým křesťanským kostelem, čínská čtvrt, kde v jedné ulici stojí muslimská mešita, hinduistický chrám a čínský chrám, replika portugalské námořní lodi (z dob, kdy Portugalci ještě věděli, co dělají...), zbytky křesťanského kostela sv. Pavla na kopečku, kde je kolem několik muzeí (za 30 Kč vstup do všech). 

Nejzajímavější byla ovšem dřevěná replika sultánova chrámu v životní velikosti, postavena bez jediného hřebíku, s přilehlou „zakázanou“ zahradou plnou ibišků. A pak ještě jeden přírodní úkaz, který jsme náhodou zahlédli na procházce centrem města - 2 opravdové živé varany velké asi 1.5 m vyhřívající se na okraji řeky! A pak že je v Malajsii bezpečno :-)

Pokračování