Co bylo super:
- Korejci hodně kouří. Ale všude je zákaz a jsou k tomu jen určená místa, dokonce i některé kavárny mají své oddělené budky-kuřárny (protože venku se kouřit nesmí).
- V epicentru Soulu je nezvyklé ticho a čistý vzduch. Je to díky tomu, že jsou všude elektro auta. Pouze MHD autobusy z 90.let (paradoxně pořád nemoderní) dělají rámus a smrad.
- V Soulu na ulici nenajdete odpadkový koš (protože tam místní nosili svůj odpad, aby za něj nemuseli platit). Přesto je všude čisto (na okraji města a na venkově je to ale horší...).
- Zdejší holky/ženy zjevně mají dostatek sebevědomí, neb jsme nepotkali žádnou napíchlou pusu, žádné umělé nehty (či jiné části těla), přebarvené nebo prodloužené vlasy (ve zbytku Asie je toto k vidění mnohem častěji), dokonce ani make-up se zde moc nenosí.
- Ceny památek jsou jen symbolické. Buď je vstup zcela zdarma, nebo zaplatíte za vstup max. 3E. Je možné si pořídit i hromadnou vstupenku na víc památek, díky které vstupy vyjdou ještě levněji.
- Soul je extrémně kulturní město, které podporuje všechny formy umění. Všude jsou muzea, galerie, výstavy, koncerty, sochy, obrazy, malby, obchody s uměním, pořád jsou všude nějaké akce, festivaly, koncerty...
- Náš hotel v centru města měl tak kvalitní těsnění oken, jaké jsme nezažili nikde jinde, nejen v celé Asii, ale obecně. Takové ticho v dnešní době snad ani není normální :-D
- Na velkých veřejných prostranstvích (na promenádě, na náměstí před radnicí) organizuje město otevřené knihovny s pohodlným sezením, kam se mohou lide vyvalit a číst si.
Co nás zaujalo
- Když se řekne Korea, představili jsme si K-pop hvězdy (a jejich napodobeniny), kimchi (nakládané pikantní zelí) a kosmetika (plus plastiky, kterými jsou místní posedlí. OMYL! Ani jedno jsme v Soulu neviděli… Kosmetiku si můžete koupit jen v obchodech, které se dají srovnat s naší běžnou drogerií, žádné speciální prodejny tam běžně nejsou.
- Korea je něco mezi Asii, Japonskem, Evropou a trochu i Amerikou. Hodně nám připomínala Hong Kong nebo Taiwan. Země se starými věžáky, spoustou lidí a obchodů, působící trochu šedivě a ošuntěle, konzervativně a uzavřeně.
- Skoro všechny kavárny a restaurace mají automatické objednávání přes elektronické tabule (jako u nás McDonald’s). Dokonce je možné zvolit si ovládání v AJ. Co na tom, že rozumíte jen první stránce a ostatní jsou zas jen v korejštině...
- Jako celá Asie i Korejci milují pečivo a sladkosti (a vůbec to na nich není vidět!). Nasládlý chleba je běžný v celé Asii, ale nasládlé normální jídlo (třeba sýrové kuličky, nebo i slané krekry či bramborové čipsy) jsme zatím zažili jen v Korey. Vrcholem byla super sladká wafle plněná slaným sýrem. Nikdy více!
- Korejci obědvají podobně jako Češi hrozně brzy, už od půl 12, končí nejpozději v půl 2. Všechny kavárny a restaurace mají ale obvykle otevřeno po celý den, některé až do 11 večer (hospody a bary samozřejmě déle).
- Neděle je zavírací den. Kromě obchodů je zavřená i spousta kaváren a už v sobotu odpoledne jsou všechny obchody s jídlem totálně vybrané. Pondělí nebo úterý je zase zavírací den pro památky a kulturní centra.
- Korea/Soul je údajně známý tím, že se tam často a za všechno protestuje (asi jako ŠP před kovadinou). Zažili jsme mega protesty v centru města, dokonalé zorganizované policii, tisíce lidí, především lékaři, kteří už přes 2 měsíce protestují proti vládním reformám. Bylo jich v ulicích tolik, až to vypadalo, že v Korey je každý druhý člověk doktor, anebo ani na pohotovosti v tu dobu nikdo nepracoval...
- Kvůli válkám (se severní Koreou a Japonskem) v Korey moc původních památek nezůstalo. Většinou jen staré královské paláce (obrovské komplexy s ne vždy upravenou zahradou) nebo různě staré chrámy, které jsou na pohled malebné, ale na fotkách, i navzdory krásnému slunečnímu počasí, nevypadají až tak hezky jako ve skutečnosti... Spousta památek dokonce není autentických. Vyrostly zcela nově teprve nedávno na základně vykopávek (a domněnek) a často ani nevypadají, jak by původně měly, protože se nezachovaly žádné záznamy, tudíž nikdo neví, jak by vypadat měly...
- V KR je spousta různých náboženských skupin a sekt a často prý lanaří turisty. Toto jsme nezažili, faktem ale je, že nikde na světě jsme nezažili tolik křesťanských kostelů jako v Soulu, snad každý kilometr jeden! Rozhodně jich bylo víc, než možností se normálně najíst...
- Také počet foto obchodů (klasické velikosti), kde si můžete i s dodanými doplňky udělat set bláznivých fotek s kamarádkou či přítelem bylo na každé ulici překvapivě hodně. A lidi tam opravdu chodí! Stejně tak otevřených mini-atelierů, kde mladí umělci kreslili kolemjdoucím na přání karikatury (styl jak na Karlově mostě, ale i asijský roztomilý, dětský styl). Tyto 2 věci byly asi to jediné, co jsme od Korey očekávali. Co nás ale překvapilo byly věštírny. Stánky s postaršími ženami i muži, kteří předpovídají váš osud. Jsou všude, kde se něco děje – na festivalech, marketech, na pláži... Kdyby uměli aspoň slovo anglicky, tak bychom to zkusili. Paradoxem je, že něco takového se v super pověrčivé Asii jen tak nevidí, to jen v pragmatické Koree :-D
- Veškeré veřené dopravní prostředky jsou hodně staré, rozhodně se nehraje na efekt, ale na funkčnost.
- Také nám pravidelně chodily na mobil upozornění (v korejštině...) o veřejné bezpečnosti. Všechny ale byly o tom, že se někdo ztratil.
- Korejci mluví anglicky asi jako Češi. Někteří dobře, někteří jen základy, někdo vůbec. Obecné nápisy jsou většinou i v AJ, anebo jejich část. Často je ale i základní překlad některých věcí/veřejných nápisů nepřesný či zavádějící, nebo jen částečný. 90% z nich nedává vůbec smysl.
- Korejská nákupní centra nejsou hyper-moderní a neslouží k zábavě celé rodiny, jako je tomu ve zbytku Asie. Vypadají většinou něco jako „obchodní dům Kotva“, jsou postarší, tmavá, dost klaustrofobní a slouží především k běžnému nákupu. Častá jsou i nákupní centra v podzemí/podchodech, kde jsou hlavně malé stánky a obchody se zbožím nevalné kvality.
- Korea je v některých věcech hodně dopředu (třeba celý proces na letišti byl při odletu plně automatizovaný - tudíž žádné razítko!), v jiných zase ve srovnání s EU nebo i zbytkem Asie dost pozadu... Hodně nás zklamala přehnaná spotřeba plastu, jako v celé Asii. Tady jsme čekali trochu jiný přístup.
- Korejci nejsou nijak extra milí či usměvaví (kromě asi 3 velmi přátelských starších pánů, kteří nám pomohli s jízdenkami v metru nebo nás oslovili na zastávce autobusu lámavou angličtinou, aby zjistili, odkud jsme). Částečně za to může počasí (stejně, jako v ČR), ale hlavně tradiční výchova v konfucianismu, která dělá z lidí roboty, jež si nedovolí myslet samostatně. Všechno je nalinkované, vše má svá pravidla a nikdo si nedovolí je jakýmkoliv způsobem porušit. Ani přejít na červenou, i když v okolí 10 km není jediné auto. Také jsou to šílení materialisti, údajně nejhorší na světě. A proslulá asijská úcta ke starším se tady v reálu moc nevidí. Byli jsme vždy jediní, kdo pouštěl starší lidi v metru si sednout... A jak byli rádi!
- V centru města je hodně starých lidí, což se ve zbytku Asie vůbec není. Důchodkyně jsou často (spolu)majitelky a kuchařky v tradičních restauracích, nebo rozdávají na ulici letáky. Je to proto, že staří lidé v KR nemají moc vysoký důchod. Až 40 % (číslo se každý rok zvyšuje) jich proto pracuje doslova až do smrti, anebo do samovraždy, čímž je Korea nevalně známá...
- Běžný život je tady na pohled černobílý. Doslova. Auta jsou černá a bílá (červené jsme viděli asi 2x), lidé chodí oblečení v černé a bílé (občas béžové, hnědé, šedé), všichni ve velmi jednoduchém jednobarevném stylu. Žádné vzory, žádné barvy. Taková je i nabídka oblečení v obchodech. Pokud potkáte někoho v barevném, bude to turista. Těch byla v KR spousta a překvapivě i hodně Evropanů, především z Francie. Celkově tam ale nebylo až tak plno, jak jsme předpokládali, a některé části centra města byly dokonce poloprázdné.
- Lidé v Asii jsou obecně hodně „dětský“. Takoví „nedospěláci“ posedlí vším rozkošným ve všech formách (Oficiální názor psychologa??). Korea je na tom ale alespoň na první pohled trochu lépe. Nikde jsme neviděli dospělou ženu v šatech s medvídky nebo s velkou mašlí ve vlasech (natáčky jsou zase jiná story, haha). Různé kreslené figurky jsou tam vidět často, ale ne až tak jako třeba v Thajsku. Ano, v reklamě na banku, na rozdíl od Evropy, kde jsou na vizuálech šťastné rodiny nebo byznysmeni v obleku, najdete roztomilé postavičky, také např. ve vizuálech metra (a není to určené dětem), není to ale nic přehnané ve srovnání se zbytkem Asie. A to jsem si právě myslela, že to bude...
Napsat o druhém největším městě Korey samostatný článek nemá smysl - není totiž moc o čem... Busan (kde nikdo nemluví anglicky a všechno jsme si museli složitě překládat) je zdejší obchodní přístav a lodní spojení s Japonskem, a letovisko, kam Korejci v létě jezdí k moři. Je sice na jihu, ale počasí tam bylo mnohem horší, než v Soulu. Rozdíl i 5 stupňů! Cesta ze Soulu rychlovlakem napříč celou zemí trvala necelé 3 hodiny a stála 41E (vzdálenost a rychlost podobně jako rychlovlak z Madridu do Malagy, ten ale stojí o 10-20E víc...). Vlak, jako všechny zdejší veřejné dopravní prostředky, měl už své nejlepší roky za sebou a jeho WC by se dalo srovnat s WC vlaků v ČR před 20ti lety...
Busan je takové korejské Brno (některá místa, nebýt korejských nápisů, nám ho i vzhledově hodně připomínala!), kde kromě pláží a 2-3 moderních atrakcí nic není. Dokonce ani žádný hezký park nebo náměstí v centru města, jako tomu bylo v Soulu. ALE je tady SPOUSTA normálních restaurací!!! Takže jsme se aspoň trochu najedli :-D
Co bylo na Busanu ale nejlepší, byly pláže. Podle mně nejhezčí (nejčistší s klidným, křišťálově tyrkysovým mořem) z celé Asie (nepočítám samozřejmě tropické ostrovy v Thajsku nebo Filipínách, kam se ale člověk musí půl dne složitě dopravovat a ceny tam nejsou zrovna nízké...)! A voda v dubnu byla dokonce teplejší, než ta ve Španělsku v srpnu...
ZÁVĚREČNÉ USNESENÍ:
Mně osobně Korea zklamala... Žádná „jiná planeta“ se nekonala. Čekala jsem supermoderní, originální místo, ale viděla jsem jen nezajímavou, konzervativní, obstarožní zemi, která mě vůbec neoslovila, ani nijakým způsobem neinspirovala. Jsem ráda, že jsem ji konečně viděla, ale podruhé bych tam nešla. Stejný pocit jsem měla i z Hong Kongu a Taiwanu.
Tomáš byl víc nadšený (on HK miluje), ale řekl k tomu toto:
„V Koree je v podstatě každé jídlo dobré. Znovu bych si ale žádné nedal. Nevím proč. A stejně je to s celou Koreou.“
Žádné komentáře:
Okomentovat