Cameron Highlands
„Vysočina“ je od KL vzdálená pouhých 209 km, cesta tam ale luxusním autobusem (za 180 Kč, kde jsou pouze 3 sedačky-křesla v řadě s polohovatelným opěradlem i podnožkou, pomalu lepší, než letět business class!) trvá 4 hodiny. Důvodem je samozřejmě klikatá, úzká, nekončná cesta, která nám svým charakterem i chýšemi kolem cesty velmi připomínala Laos... (což, cesta nahoru byla ještě v pohodě, horší už to bylo nazpět cestou dolů, kdy dobrá polovina cestujících neudržela obsah žaludku na místě...)
Cameron Highlands s nejvyšším bodem v 2300 m nad mořem jsou známé svým mírným klimatem (průměrně 23C), což umožňuje pěstování všech netropických plodin, zcela běžných pro naše území, jako je salát, rajčata, žampiony, kukuřice, květák, především však jahody vyvážené do celé zemi. Turisty sem lákají také různé květinové farmy (růže, kaktusy), zvířecí (motýli, včely), my jsme ale do hor jeli hlavně kvůli čaji, který se zde rovněž hojně pěstuje. Návštěvě rozlehlých zelených čajových plantáží navíc předcházela dobrodružná „procházka“ dešťovým pralesem. A co by to byl dešťový prales bez deště! Jelikož máme letos opravdu „štěstí“ na počasí, užili jsme si to jak se patří... :-) Naštěstí jsme na rozdíl od většiny dalších turistů byli na výlet i počasí připraveni a nevyrazili jsme na trek v žabkách či žlutých semišových balerínkách...
Příjemným překvapením CH bylo, že tamní hlavní městečko nejenže bylo o několik úrovní vyspělejší a hezčí než vietnamská Sapa (čehož jsme se trochu obávali), ale navíc zde měli dokonce Starbacks!
Langkawi
Malý turistický ostrov, duty free ráj, kde lze výhodně nakoupit hlavně drobná narkotika jako cigarety, alkohol a čokolády, měl být místem odpočinku u moře. Skutečnost je ale taková, že ostrov i všechny hotely mají svou největší slávu již za sebou a pláže zde tvoří jen v 1/8 pobřeží. Z těch pár atrakcí, co zde mají, jsme během jednoho dne viděli vše. A jak to u bývá u nás zvykem, samozřejmě onen celý den pršelo jak o život, takže jsme prohlídku přírody v člunu, rybí farmu, jeskyně a lanovku dlouhou téměř kilometr s výhledem na celý ostrov (samozřejmě za hezkého počasí...) absolvovali opět v pláštěnkách... Přesto to zatím jako jeden z mála výletů stálo za to a tento malý přírodovědný trip byl prozatím asi nejlepším zážitkem. Ostrov samotný nás jako dovolenková destinace zklamal, ovšem právě zde jsme pochopili opravdové tajemství Asie. Ano, většina asijských zemí (snad jen s výjimkou Singapuru) působí na první pohled zanedbaně/špinavě/zaostale. Ano, žádné hygienické směrnice EU zde neplatí. Ovšem zde více než kde jinde platí ono známé: na vzhledu nezáleží. To skutečné se totiž skrývá uvnitř. A to platí jak o jídle, které nejlépe chutná v totálně ošuntělých pouličních vývařovnách, tak o specializovaných obchodech, které zvenku vypadají zcela nevábně, vevnitř jsou ale vybavené nejen vzdělanými profesionály, ale také špičkovými technologiemi, které do ČR dorazí možná za 5 let. Přesvědčili jsme se o tom při návštěvě zdejší optiky při vyšetření zraku a nákupu speciálních dioptrických brýlí (za poloviční cenu co u nás+jedny brýle a další doplňky zdarma jako pozornost podniku). V hygieně a estetičnosti má Asie možná co dohánět. Ale jinak zde člověk bohužel pochopí, že ve všem ostatním má pořádně navrch a že není divu, že Evropa krachuje...
Penang
Z ostrova Langawi 4 hodiny lodí nebo 25 minut letadlem (z pevniny po mostě dlouhém 13,5 km, kde se pravidelně běhá maraton). Jak Langkawi zklamalo, tak ostrov Penang mile překvapil, zejména jeho hlavní město Georgetown. Kdysi britská kolonie v sobě mísí zbytek portugalského opevnění, britské správní budovy chráněné UNESCO, čínské město, indické město, hinduistické a čínské chrámy, budhistické pagody, muslimské mešity, novodobá nákupní centra, supermoderní mrakodrapy, luxusní vily i zbytky po Tsunami, které zde v menší míře v roce 2004 také zasáhlo. Prostě všehochuť, a to doslova. Za návštěvu stojí zejména zdejší čínské chrámy, kde se natáčela spousta filmů, třeba slavný Anna a král, a bývalá sídla dvou čínských rodů (vstup za 60 Kč) - tzv. Modrá vila, kde toho v interiéru sice moc není, zato zanícený výklad potomka rodu o symbolice každého architektonického prvku domu stojí za to! Jen v němém úžase budete kroutit hlavou nad moudrostí čínského národa (tedy kdysi). Dnes je v části vily soudobí hotel. Další dům Pinang Peranakan zase skrývá více než 1000 artefaktů z 19. století, včetně nábytku, nádobí, šperků, oblečení, sbírky bot, kompletní zařízení kuchyně, ložnice, včetně televize, golfové hole, kosmetika... K domu navíc patří i minichrám. Prostě skutečná podívaná do čínské historie. Co zklamalo, byl Penang Hill, kopec ve výšce cca 800 m, kam za 180 Kč jezdi lanovka podobná pražské na Petřín. Nahoře ovšem nic nebylo a výhled přes stromy také nic moc. Mnohem lepší poskytoval kopec, na kterém je rozsáhlý chrámový komplex Kek Lok Si. Celý sice kromě pagody postavený za posledních 10 let, ale i tak to bylo zajímavé a s výhledem zdarma:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat