CESTA KOLEM SVĚTA - úvod

Původně jsme chtěli koupit byt. Jenomže nové české zákony se postaraly o tom, že se pronajímání už vůbec nevyplatí. Tedy ne že by to kdy bylo výhodné...

Také bychom potřebovali nové auto. Opravy Huberta jsou už příliš nákladné a příliš časté a navíc, nedávno nám ho někdo na parkovišti před domem naboural...

Nakonec jsme ale dostali mnohem lepší nápad: namísto do bytu či auta či jakéhokoliv jiného statku investovat peníze do pro nás nejlepší věci – do cestování. A tentokrát ne jen tak do ledajakého - do cesty kolem světa za 101 dní, na lodi. Protože když už, tak už! Dokud máme peníze, čas, zdraví, chuť, nervy...

A tak jsme se octli na velké zámořské lodi. My dva a zhruba 2400 důchodců. Snižujeme tak průměrný věk osazenstva z 105 let na 99... Tak nějak jsme s tím počítali, vždyť kdo si může kromě důchodců (a nás) dovolit dovolenou na 4 měsíce. Ale naivně jsme doufali, že to nebude tak zlé. Je to ještě horší. Na lodi jsme zatím potkali asi 3 mladé páry – ovšem s malými dětmi. Také jsme si mysleli, že „sociální rozvrstvení zde přítomných“ bude trochu jiné. Jelikož cesta kolem světa není pochopitelně nijak levná záležitost, alespoň pro nás ne, čekali jsme, že většina přítomných budou lidi typu „Zaza“, tedy bohatí podnikatelé v důchodu. Zatím to ale vypadá, že je zde (alespoň na pohled) ta nejsociálnější skupina důchodců, jakou jsme kdy na svých cestách potkali. Ale je to pochopitelné, my také raději dáme peníze za cestu, než za značkovou kabelku, ale přece jen, my jsme jiná generace...

Být nejmladší má svoje (ne)výhody. Jsme tady za exoty, každý si nás pamatuje a každý se diví, jak to, že tak mladí si můžeme dovolit 4 měsíce dovolené. Zatím máme s vysvětlováním naší nekonvenční situace dost trpělivosti, ale asi nám brzy dojde...

Většinu turistů tvoří Němci (bohužel typu DDR) a Švýcaři, dále Italové, asi 200 Španělů, Francouzi, Skandinávci, pár Rusů, Holanďanů a Angličanů. A také je zde několik Čechů (zatím naše pudové antiradary zaznamenali 6 ks) typu „rodilý Ostravák“. Samozřejmě se jim snažíme vyhýbat jak se dá :-) Jedno se jim ale musí nechat – obdivuji, jak bez problémů vyráží do světa bez toho, aby uměly jakýkoliv cizí jazyk. Na to musí mít člověk buď hodně odvahy, nebo málo rozumu...

Když se člověk poprvé vypraví na plavbu, rozhodně ho čeká šok. Jakého typu, to záleží na jeho životní filozofii. Pokud jste spíše kapitalista či materialista, je to šok pozitivní. Všechno je úžasné, velké, perfektně fungující. Pokud jste spíše komunista či humanista, čeká vás nepříjemně konzumní zážitek. V mém případě to při první plavbě byly rozpolcené pocity. Jeden den prudce pozitivní nadšení, druhý den znechucenost a jakýsi „pocit nespravedlnosti“ (své v tom zřejmě hrál svou roli i americký původ lodi a posádky). Každopádně si člověk na pohodlí, jídlo 24 hodin denně a úžasný servis rychle zvykne. Dnes už se tedy považuji spíše za kapitalistku a nevidím nic špatného na tom, když si tvrdě pracující člověk chce chvíli odpočinout a nechat se obskakovat příjemným personálem z Filipín a Indie (jedni z mála, kteří mluví anglicky, nebojí se práce a mají pořád úsměv na tváři, tedy Indové trochu méně).

Každopádně bych tento zážitek přála všem (kapitalistům). 30 tisíc za týdenní plavbu je totiž mnohem výhodnější, než stejná suma za dovolenou někde u moře. Na lodi totiž máte 5* hotel, all inclusive (bufet 24 hodin denně), kulturní program v divadle, kině, koncerty v kavárnách a k tomu navíc cestu a poznání hned několika zemí! Super výhodná dovolená, kterou si aspoň jednou za život může evidentně dopřát kterýkoliv český důchodce... (v případě důchodce z DDR je to průměrně 5x za život).

Cesta lodí znamená především 2 věci – utíká hrozně rychle a je značně fyzicky náročná. Tedy alespoň pro nás, vždy před 10 uléháme zničení do postele, zatímco důchodci celou noc tančí a chlastají v baru nebo utrácí svůj důchod v kasínu... Tentokrát se k brzkému vstávání a celodenním výletům přidává také časový posun, takže uvidíme, jak to zvládneme. Pro některé jedince to kvůli bohaté stravě znamená také několik kilo navíc, což lze vykompenzovat pobytem ve fitku, o což jsem se dnes marně pokusila. VŠECHNY stroje byly okupované důchodci, který cvičili jak o život! Doufám, že jim toto nadšení moc dlouho nevydrží, protože pohled na ně byl poněkud tristní...

Naše cesta začala v Itálii, pokračovala do Marseille (zní lépe než vypadá) a Barcelony, loď vždy přes noc pluje a přes den člověk sám nebo organizovaně podniká výlety v místě kotvení. Nyní jsme 2 dny na vodě směrem do portugalské Madeiry a nemůžeme se dočkat, až se teploměr vyšplhá nad 20 stupňů.

Být 2 dny na lodi znamená, že se nikdo nevyloďuje na výlety, takže je loď plná důchodců, kteří jsou prostě všude. Najít nějaký klidný kout (pro práci) je nadlidský výkon, a tak tento mail píšu na jediném místě, kde nikdo není – v divadle, kde MLADÍ nacvičují program na večer. Hned máme lepší výhled :-)

PS. Z důvodu špatného internetového připojení budu fotky k článkům doplňovat postupně podle možností. Některé tedy zatím budou bez fotek... Chyba není na naší straně!