Nový boj (s důchodci)

Chtě nechtě, zase se musím zmínit o našich bojích se zdejšími důchodci, kteří se jeví jako naprostí burani. A bohužel nepřeháním, je to pravda... Aby bylo jasno, proti důchodcům nic nemáme, ovšem tak nevychované, nezdvořilé lidi jako na této lodi jsme ještě nezažili... A to nejsme jediní, kdo to tvrdí, souhlasí s námi i 95 % personálu!

V USA část lidí po měsíci plavby vystoupila, což bylo pozitivní, nová várka ale zase přistoupila. Doufali jsme, že přistoupí nějací Amíci a bude sranda. Jenomže proč by Amíci chodili na evropskou loď (mimochodem patřící americké společnosti)... Takže přistoupili především řvoucí Italové... Což jsme brali jako smutnou realitu, netušili jsme ale, jak zlé to bude! Oni se totiž původní důchodci po měsíci konečně trochu zklidnili – zjistili, že nemusí být všude první, protože se vždy na každého čeká, že se nemusí hádat o každý kus žvance, protože je pro každého dost, že jim prostě nic neuteče. Takže to tady začalo být trochu snesitelnější. Jenomže jakmile přistoupila nová várka důchodců, začalo vše znovu, ovšem v mnohem horší podobě!! Babky jsou prostě všude, jsou ještě agresivnější a protivnější (nevím proč, ale dědové jsou zcela v klidu!), všude jsou fronty, v bufetu není jediný volný stůl (protože i když dojí, sedí tam ještě další hodinu a vykecávají se, prostě totální bezohlednost!), ve fitku člověk musí čekat na to, až se uvolní nějaký stroj (před tím bylo plno, ale vždy se nějaké jedno místo našlo...), internet je totálně přetížený (protože babky musí aktualizovat své fejsbůky a tvitry a wozapy), pořád se musíme prodírat davy a dávat si pozor, aby nás agresivní dav neušlapal... Vím, zní to asi blbě, ale je to prostě tak, každý den (hlavně když jsme na moři více dní) je pro nás naprosto frustrující, protože neustále musíme bojovat s těmito naprosto nevychovanými, agresivními kreaturami! A navíc značně nekulturními. Třeba Queen nebo Abba jim evidentně nic neříká (myslela jsem, že je to hudba jejich mládí, ale když byl v divadle koncert, tvářili se, jako by tuto hudbu slyšeli poprvé v životě...), jediné, co znají, je asi Frank Sinatra (nikoho staršího neznám...). A třeba když se konferenciér zeptal publika asi 500 lidí, komu se líbí opera, zvedlo se asi 6 (slovem šest!!) rukou!! Já myslela, že důchodci operu milují! Kdo jiný poslouchá operu (kromě nás dvou)?? Zkrátka jsou to kulturní barbaři...

Samozřejmě co se nátury týče, záleží na národu. Češi jsou třeba vesničani, ale aspoň umí pozdravit, poděkovat, říct promiňte, s dovolením,... I když to třeba cizinci řeknou česky, aspoň to řeknou. Jak se ale zdá, ne každému národu je to blízké. Úplně nejhorší jsou Francouzi, což nám už před časem říkala jedna naše známá, původem z Francie, která vlastní v Esteponě restauraci – její nejhorší zákazníci jsou právě Francouzi, a tak se k nim nehlásí a schválně na ně mluví španělsky :-) Frantíci zkrátka nezdraví, nezeptají se, zda si mohou přisednout, jsou neohleduplní, sobečtí a tváří se, že jim patří celý svět... A jak je to s ostatními národy?

Nejaktivnější: Španělé (zapojují se do všech animačních programů, soutěží, akcí, jsou prostě všude tam, kde může být zábava)

Nehlučnější: Italové (neberou svým buranským řvaním ohled na nikoho ani při decentním obědě v restauraci!)

Nejméně nápadní: Skandinávci (protože jsou zkrátka suchaři a neovládají žádný jazyk (??), není jich vidět ani slyšet – nejlepší kategorie!!)

Nejzdvořilejší: Němci (vcelku překvapivě, ze všech národů jsou na lodi jediní, kteří se chovají aspoň trochu slušně, zdraví, dovolují se a jsou docela milí)

Nejutiskovanější: my dva! Jsme věkově totálně diskriminovaní a možná nás tady důchodci jednou zcela zadupou do země...

A také jsme si včera uvědomili, že navázat kontakt/rozhovor s cizinci je kontinentálně diferenciální (super výraz, který jsem si právě vymyslela, hehe). Tedy „skamarádit se“ s Japonci, Kolumbijci, Venezuelany či jiným exotickým národem není vůbec problém (mluvím o pasažérech, ne o posádce, s nimi je vše v pohodě). Problém jsou (severozápadní) Evropani – Francouzi, Němci, Skandinávci, Švýcaři... Za prvé neumí žádný cizí jazyk, za druhé jsou to suchaři, které nic a nikdo nezajímá...

Patřit mezi nejmladší pasažéry má ale i svoje plusy (i když mínusy převládají):

- Každý si nás hned pamatuje a také na nás mnoho lidí při potkání podivně kouká, až občas můžeme jasně slyšet, jak jim to v hlavách šrotuje a nejde jim to na mozek, jak někdo tak mladý se může 3 měsíce plavit kolem světa. Několikrát jsme také byli optáni, zda na lodi pracujeme či vystupujeme v divadle...

- Pořád si nás někdo (kouzelník, tanečníci, herci...) jako nejmladší vybírá z publika, abychom jim na jevišti asistovali. A pak nás samozřejmě zastavuje celá loď a gratuluje nám k výkonu, hehe... (už jsme se taky začali víc zašívat na méně viditelná místa v publiku)

- Personál si s námi častěji povídá. Asi už má dost zdvořilostí konverzace s důchodci a chce raději prohodit pár slov s „normálními“ lidmi.

- Všechny trochu akční výlety (čtyřkolky, zipline, lanové město,...) nám zrušili, protože se kromě nás nikdo jiný nepřihlásil... Zřejmě zdejší důchodci nejsou zas až tak akční, jak se zdají, každopádně je to pro nás značně diskriminační!