Indonésie - Yogyakarta

Druhé největší město země s milionem obyvatelů a dalším milionem studentů, kteří se sem sjíždí z celé země, je v podstatě taková velká, do široka roztahaná vesnice, kde kromě několik univerzit a muzeí najdete pouze sultánův palác (spíš takový velký plac s pár ne zrovna luxusními budovami) – ano, tato oblast jako jediná zůstává stále sultanátem, který patří pod vládu Indonésie. Kromě paláce je zajímavé vidět „vodní palác“ Taman Sari s bazény a starou mešitou, ve kterém pobýval až do 18. století sultán (zbytek rodiny v hlavním paláci) i se svým harémem 40 žen.

My jsme se ale jeli kvůli něčemu jinému – kvůli pozůstatkům budhistických a hinduistických chrámů z 9. století, kterých tady bylo v 18. století objeveno několik desítek a svým vzhledem velmi připomínají slavný Angkor Wat v Kambodži. Je tedy paradoxem, že v současnosti je 90 % populace muslimská. Většina žen zde nosí šátky na hlavě jako v Malajsii, ale celkově jsou zde velmi umírnění a tolerantní. Nutno říct, že lidé zde jsou snad ti nejmilejší ze všech muslimských zemí! (a taky mi zde na rozdíl od Malajsie, kde mi říkali „madam“, říkají Miss! No nejsou úžasní??)

Počasí zde bylo velmi nevyzpytatelné. Zatímco 2 dny odpoledne propršelo, další bylo krásně bez jediné kapičky, ačkoliv předpověď hlásila 99 % šance na déšť. Měli jsme tedy co se počasí týče konečně trochu štěstí! A taky jsme měli štěstí, že se neprobudila zdejší sopka Merapi (která se pravidelně probouzí a na kterou se dělají výlety na 4kolkách!), která před nedávnem (2009) nadělala docela bordel a poškodila i zdejší chrámy.

Nepříjemnou zkušeností, jak to v nejchudších zemích bývá, je sdírání turistů/bílých jak jen to jde. Třebaže zde mají velmi velké peníze a člověk za pár korun dostane několik sto tisíc rupií a snadno si vyzkouší jaké to je být „milionářem“,  také velmi rychle zjistí, jaké je o ten milion přijít během jednoho dne... Samozřejmě to všude na vás zkouší, počínajíc vstupním vízem do země, příletovým a odletovým poplatkem (i mezi jednotlivými letišti v zemi!), cenami jídla v restauracích, kde vám na účet přidají ještě téměř 20 % daň+servis, cenou za taxi, která se zvyšuje prakticky neustále nebo jako kdo chce, stejně jako vstup do zmíněných chrámů, který průměrně stoupá o 5 dolarů ročně...

A když těch chrámů chcete navštívit několik, utratíte třeba milion, tedy 2000 Kč (za dvě osoby), což je mnohem víc než na všechny chrámy v Kambodži, kterých je mnohem víc a můžete si koupit vstupné na několik dni a vidět toho mnohem víc... Třeba do největšího chrámu zde stojí vstup pro domácí 30 tisíc a pro cizince 250 tisíc... Prý je to kvůli vysokému pojistnému (což je jistě pochopitelné, cizince při případné nehodě/pádu z chrámu (což není tak nemožné) odvezou do soukromé/drahé nemocnice, zatímco zdejšího k nejbližšímu felčarovi za pár korun.) Takže nějak se to ospravedlnit dá, avšak stále je to příšerná suma, kterou sice člověk zaplatí „když už je tady“, ale příště už sem nepojede a ostatní bude varovat, čili velký příval turistů zde rozhodně nehrozí.

Vidět chrámy samozřejmě stálo za to. Bohužel info tabule (stejně jako všechny nápisy nebo i menu v restauracích) zde mají většinou jen v lokálním jazyce, takže se bez lokálního průvodce (a dalších 100 tisíc) nic moc nedozvíte. Ale to ani není potřeba. Stačí se koukat a nasávat historii.

V okolí Yogyakarty je několik desítek větších a menších chrámů, my jsme jich navštívili za den 8. Každý je trochu jiný a v jiném stavu (skladu či rozkladu). 2 největší (a nejdražší, lze pořídit kombinované vstupné, na ostatní se platí 3000 – 100 tisíc, některé malé jsou zdarma) Prambanan a Borobudur rozhodně stojí za vidění (první je hindu, druhý budhy) jsou rekonstruované a „vydatné“ vstupné od cizinců je vidět všude kolem. Za své peníze dostanete nejen „welcome drink“ vodu, čaj nebo kávu, ale také zdarma sari/šátek kolem pasu, je-li to nutné, pokud máte příliš krátké šortky (jinde se obvykle za půjčení platí).

Na rozdíl od Kambodži, kde jsou chrámy „uprostřed ničeho“, tady kolem každého chrámu vybudovali úžasné, hezky udržované parky se vším všudy. Nikde není problém s WC ani občerstvením, prodejci suvenýrů také nejsou až tak dotěrný jako v třeba v Indii nebo Kambodži.

Celkově se nám výlet na chrámy moc líbil, i za ty peníze, ale podruhé bychom sem už nešli... Je to tak na 2 noci – přiletět, strávit den na chrámech a odletět. Než vás stihnout oškubat o poslední milion...