Ani presun nakonec nebyl tak hrozny, vcetne 9ti hodinoveho prestupu na prazdnem (normalne nabitem) letisti v Hong Kongu, kde jeste nic moc neuvolnili, takze se tam nikdo moc nehrne. Dobra duse v jedinem otevrenem salonku nas nejenze nechala pobyt tam vic, nez povolene 3 hodiny, ale dokonce zdarma. Manazer byl zjevne happy, ze konecne po tolika letech vidi "bile huby".
Po priletu do Thajska nam trvalo asi 3 dny, nez jsme se nejen srovnali s casovym posunem a temer 30 hodinam bez spanku (leteli jsme pres den, kdy se nam spat v letadle nechtelo a pak na letisti v HK to nebylo mozne), ale take s faktem, ze jsme opravdu v Asii. Prekvapive po 4 letech "absence" jsme uplne zapomeli, jake to tam je. Jak veci ne-funguji, ceho se vyvarovat, jak se chovat atp. Pripadali jsme si jako bychom tam byli poprve v zivote...
Prekvapilo nas, jak bylo vsude strasne moc lidi, coz jsme necekali, navzdory vanocni sezone, ktera je v KL centru vzdy nabita. Coz je ale asi pozitivni "back to normal" situace. Trochu netradicni je i pocasi, pomerne chladno prvni dny, plus skoro neprsi, coz je v období deštů opravdu nezvyklé.
Lide ve sluzbach jsou zde stale zpomaleni a stale ne moc efektivni, ale bereme to jako velkou lekci trpelivosti. Muj rekord byl, kdyz jsem vydrzela cekat ve fronte na cerstvy dzus (jedina moznost pozhrit neco zdrave, kdyz vsechno ostatni zrusili) 40 minut!!! 20 minut než jsem si mohla objednat (a kde jsem teprve zjistila, že mají problém s terminálem, tudíž nemohu platit kartou, takže jsem z kabelky doslova "vyškrábala" všechny peníze, co jsem měla u sebe - přesně!...) a pak dalších 20, než džusy udělali...
THAJSKO
Bangkok jako cilova zeme se nakonec ukazal jako ne zas tak spatny napad, protoze ve stejnou dobu tam leteli i nasi znami, takze jsme spojili prijemne s uzitecnym a stravili tyden s nimi 150 km od BGK ve meste Huan Hin, coz je oblibene letovisko Thajcu a moc bilych lidi tam clovek nepotka. Neni to tak proflakle, jako jine destinace (asi proto, ze cesta tam trva autem skoro 5 hodin!), takze jedini bili tam byli postarsi panove se svymi thajskymi partnerkami, ktere je tam vzali na dovolenou s jejich rodinou (nebo spis naopak). Nebyt nasich znamych, kteri tam byli uz vloni kvuli golfu, nikdy bychom o teto destinaci neuvazovali. Pozitivni bylo, ze tam celkove bylo velmi malo lidi, negativni, ze jsme chytli dost studene a vetrne pocasi (jeden večer místní dokonce vytáhli péřové bundy!!), takze jsme se v rozbourenem mori ani nevykoupali. Ovsem bydleli jsme v luxusni vile za 50 USD na noc a se skvelym food marketem hned za rohem, kde meli jidlo vseho druhu za cca 50 Kc, vcetne mych oblibenych thajskych palacienk Roti.
2 nejlepší změny:
1. Klimatizace ve verejnych prostorech povolila! Teplotni rozdil neni jiz 20 stupnu, a je prijemne se zchladit nekde uvnitr bez toho, aby clovek dalsi den smrkal a kaslal jak o zivot
2. CISTOTA!!! Asie neni nikdy cista, tak to proste je. Ale pomalu a jiste se to zlepsuje. V Thajsku se ovsem za ty 4 roky tak neuveritelne zlepsili, ze je vsude cisto, na kazdem rohu jsou popelnice, obcas se objevi i ty reciklacni, plus prakticky nikde se nesmi kourit, dokonce ani na plazi, kde je za koureni pokuta 100 tisic Kc a rok ve vezeni! Kez by tohle zavedli ve Spanelsku...
Zajímavosti:
1.Thajsko byla jedna z mala zemi, ktera se behem covadiny uplne neuzavrela a mela mirnejsi opatreni nez ostatni, aby nalakali turisty. Normalne tam nosi masku tak 40% lidi, tentokrat vsak asi 90%, i kdyz masky udajne povinne nebyly. Meli jsme ale pocit, ze povinne nejsou jen pro bile huby...
2. Asi proto, ze tam nejezdi moc cizincu, lide v tamnich obchodech a restauracich prakticky nemluvili anglicky. Coz ale nakonec nebyl vubec problem a dokonce se nam to libilo. Nemusi prece kazdy mluvit cizi reci, i kdyz "se to predpoklada".
3. Mozna kvuli maskam, lide tam nebyli tak "thajsky" mili, jak jsme si pamatovali. Mozna z opatrnosti, mozna z frustrace a mozna jen kvuli maskam, protoze tech par lidi bez masky byli porad "k zulibani".
4. Thajci za 4 roky pěkně "nakynuli"... Je to vidět zejména na dětech kolem 5 let, které jsou víc než "při těle". Z drobných asijských lidí se pomalu, ale jistě stávají otesánci a není to pěkný pohled...
5. Pokud někdo tvrdí, že Češky nemají styl a vkus, zjevně nebyl nikdy v Asii. Speciálně v Thajsku (a Malajsii) člověk nestačí žasnou, co všechno a jak ženy nosí. Holt, ne každý to má tak, že oblečení=móda, v Asii je to většinou oblečení=funkčnost, bez ohledu na vizuální stránku či jakoukoliv etetičnost.
Možná nevíte... Thajsko jako jedina zeme jihovychodni Asie nikdy nebyla pod nadvladou zadne Evropske zeme. Byla neutralnim uzemim a mozna proto tam clovek dodnes nesezene dobry caj, jen hnusny cerny, prilis silny Lipton (podobne jako v Laosu, ktery patril Francii)...
MALAJSIE
Po tydnu v Thajsku uz jsme se nemohli dockat milovane Malajsie. Tam jen kdyz clovek vyjde z letiste, hned uciti vzduch plny tepla, jidla, a mixu kultur. Podle toho pozna, ze je "doma". Nikde jinde to totiz takto nevoni, jen v KL.
Prekvapive v nasem oblibeném hotelu na recepci probehlo vse velmi rychle a bez problemu. Ackoliv jezdime do stejneho hotelu uz leta a travime tam vzdy nekolik tydnu, pokazde je tam nejaky problem, at uz se spatnou rezervaci nebo s placenim a vzdy trva dost dlouho, nez se vsechno vysvetli a vyresi. Tentokrat ne! I kdyz trvalo 3 dny, nez jsme dostali pokoj, o ktery jsme si zadali v rezervaci... Pokud se ale tohle vyresi, zbyytek pobytu obvykle uz probiha skvele.
Neujzasnejsi vec se nam stala v nasi oblibene palacinkarne, kterou jsem hned prvni den nemohli vynechat. Nastesti zle roky na rozdil od jinych prezila (prekvapive), ale 5 dalsich nasich oblibenych podniku (vsechno relativne zdrave, od vegetarianske restaurace pres Poke bowl a Subway az po Vietnamskou) bohuzel ne. Namisto nich je tam vetsinou dalsi "nudlarna" nebo fast food... Nicmene, hned u vchodu nas hned zdravil clovek, ktery tam pracoval uz pred 4 lety (coz je v KL velmi neobvykle, protoze fluktulace zamestnatnu v restauracich je extremne vysoka) a stale si nas pamatoval, dokone i to, co jsme si tam davali (bohuzel mezitim zmenili menu, takze uz tam moji bananovou palacinku s mascarpone, cokoladou a skorici nemaji...) A to bylo tak nesmirne mile, az nas to dojalo! Podobna vec se nam pak stala i v oblibene kavarne (Darpan z Nepalu je tam porad!) a pri vstupu na snidane, kde si chlapik prekvapive (to se nestava moc casto) pamatoval mne (a ne Tomase, obvykle je to naopak).
 |
| Bukit Bintang na Silvestra vs běžný den |
Prekvapilo nas, jak bylo vsude strasne moc lidi, coz jsme necekali, navzdory vanocni sezone, ktera je v KL centru vzdy nabita. Coz je ale asi pozitivni "back to normal" situace. Trochu netradicni je i pocasi, pomerne chladno prvni dny, plus skoro neprsi, coz je v období deštů opravdu nezvyklé.
Krome mnoha oblibenych podniku, ktere zmizely, a zmeny menu tech, ktere zustaly (a kam uz tedy nechodime, protoze vzdy vyradi zrovna jidlo, kvuli kteremu jsme tam prave chodili), zmizela i spousta obchodu, vcetne pradelny v Arabske/Pakistanske ctvrti, kam jsem nosila pradlo a platila 7MYR (asi 35 Kc) za kilo. Nastesti naproti prave otevirali novou (jeste ani nemeli zapojene vsechny pracky - ted tady vznikaji self-service pradelny) a chlapik mi presto hned vzal tasku s tim, ze si pradlo muzu vyzvednou jeste ten den. Coz samozrejme nebylo nutne, kazdopadne cena se znacne lisila od toho, na co jsme byli zvykli... Zaplatila jsem 70 MY, coz je dost... Priste, v jine pradelne pobliz (sice ne tak luxusni), jsem za stejny objem pradla zaplatila tretinu.
Další změna: kino zmenilo majitele. A tim padem se zmenil i premiovy sal, kde byly puvodne velke skoropostele s polstaterem a dekou (ktera se v preklimatizovanem prostoru opravdu hodi!), plus specialni menu. To uz neni. Zustali jen velke sedacky. Takze platit extra uz nema smysl (ta deka byla opravdu super!) a chodime tedy do normalniho kina s taskou plnou naseho nejteplejsiho obleceni, abychom behem sledovani filmu neprostydli...
Lide ve sluzbach jsou zde stale zpomaleni a stale ne moc efektivni, ale bereme to jako velkou lekci trpelivosti. Muj rekord byl, kdyz jsem vydrzela cekat ve fronte na cerstvy dzus (jedina moznost pozhrit neco zdrave, kdyz vsechno ostatni zrusili) 40 minut!!! 20 minut než jsem si mohla objednat (a kde jsem teprve zjistila, že mají problém s terminálem, tudíž nemohu platit kartou, takže jsem z kabelky doslova "vyškrábala" všechny peníze, co jsem měla u sebe - přesně!...) a pak dalších 20, než džusy udělali...
Ad covadina: masky se doporucuji nosit a nosi je asi 80% lidi. Zadny beloch 
Prekvapive je, ze na rozdil od EU, kde jsou vsude v restauracich a v obchodech desinfekcni gely, tady je najdete jen ztezi...
Prekvapive je, ze na rozdil od EU, kde jsou vsude v restauracich a v obchodech desinfekcni gely, tady je najdete jen ztezi...SETKÁNÍ DESETILETÍ: setkani s Janou, se kterou jsme na dalku vydaly 7 diaru a 1 knihu. S tim, ze jsme se sice znaly z CR jako kolegyne redaktorky, vedely jsme o sobe, ale potkaly jsme se jen jednou asi na 3 minuty v kavarne, kde jsme se stridaly na schuzce s tehdejší sefredaktorkou. Krome "dobry den" jsme si nic nerekly a nikdy se uz nevidely. Az nyni. Po tom, co ja zila v Portugalsku a Spanelsku a ona v USA, Turecku a ted v Malajsii. Tak konecne jsme se asi po 15 letech potkaly a stravily spolu nekoli hodin (a jeste nekoncime!). Konecne jsem taky poznala jejiho tajemneho americkeho manzela, ktereho jsem znala jen z mailu, a o kterem se "nemluvi", jeji 2 deti a jeji malajsky mega byt.
EXPERIMENT STOLETÍ: Akupunktura poprvé v životě z rukou mladé čínské specialistky. Bylo to zajímavé, ale nemyslím, že to někdy budu opakovat. Důvodem je fáze odpočinku, kdy se kvůli jehlám napíchaným po celém těle, nemžete ani hnout. Po dobu 45 minut. Myslela jsem, že mě klepne.
OBJEV STOLETÍ: profesionální manikúra od holky z Myanmaru, v čínském salonu, v japonské čtvrti v centru Malajsie Nebyla jsem na ní asi tisíc let a vlastně si ani nepamatuji, kdy a zda jsem na ní vůbec někdy byla, protože "já si to udělám nejlíp sama". Neměla jsem ji v plánu, ale potřebovala jsem jí a kdo by odolal ceně 200 Kč? Nutno říct, že jsem měla naprosto dokonalé nehty zhruba 5 týdnů a měla bych dodnes, kdyby už nepotřebovaly nutně zkrátit.
MALAJSIE VERSUS ŠPANĚLSKO
Je to opravdu k nevíře, ale Malajsie a Španělsko mají toho tolik společného! Občas máme opravdové stavy deja vu... Zde je pár příkladů:
Oba národy milují oslavy
Slaví vše, co jde, a nenechají si ujít žádnou přiležitost se družit. Milují život a užívají si ho naplno. Taky mají nejvíc státních svátků na světě (oba státy), takže v průmeru má člověk pocit, že tady celoročně nikdo nepracuje... (i když ve ŠP je to lepší)
Oba národy milují jídlo
Jídlo je smyslem života Malajců i Španělů. Příležitost k zábavě, setkání, byznysu, pohody. Jediný rozdíl je možná v tom, že Malajci rádi zkouší nové věci, nové typy jídla, nové kuchyně, nebojí se experimentovat. To Španělé jsou v tomto hodně konzervativní a trvá jim roky, než se odhodlají zkusit něco nové.
Oba národy jsou velmi přátelští a otevření
Ve ŠP stačí, když promluvíte španělsky a každý se s vámi dá ihned do řeči, i když vás vidí poprvé v životě a pravděpodobně vás pak už nikdy v životě neuvidí.
V MY stačí, když je pozdravíte třeba ve výtahu - Malajci, jako muslimové, jsou totiž trochu "stydliví" a vypadají odtažitě, ale ve skutečnosti si jen nedovolí vás oslovit. Když je oslovíte vy, jsou to ti nejmilejší lidé na světě, řeknou vám první poslední a třeba vás rovnou pozvou na nějakou rodinnou oslavu či dokonce svatbu!
Španělé i Malajci milují fronty
Zatímco pro středoevropana víc než 2 lidi čekající v obchodě u pokladny, na stůl v restauraci či ve frontě na lístky do kina znamená totální nezájem a okamžitý "odchod", pro ŠP i MY je to příležitost k seznámení se a důkaz toho, že daná restaurace/film/obcho jsou fakt super. Neodradí je ani 20 lidí před nimi, i když treba hned vedle, ve stejně dobré kavárně, nikdo není. Prostě chtějí jit "do této", tak si klidně počkají třeba hodinu.
Oba národy si dávají na čas
U obou je to zrhuba 20-30 minut zpoždění na každou domluvenou akci. Není prostě slušné/normální chodit někam na čas...
Žádné komentáře:
Okomentovat