Na vesnici je totiž pravidlem, že se na svatbu zvou všichni. A jelikož jsme byli poblíž, tak to zjevně platilo i pro nás. Letos jsme dostali pozvání znovu, zcela náhodou, ale povýšili jsme s vesnice rovnou na luxusní akci v samém centru KL, v jednom z nejluxusnejších hotelů ve městě.
To vám bylo tak....
Jednoho dne jsme se vybrali z hotelu ven na oběd bočním vychodem, kde je krome jineho take velky sal (jeden z mnoha), v nemz se konaji ruzne akce: konference, plesy, atp. a zrovna tam v daný den pripravovali svatbu. Vchod do salu byl krasne vyzdobeny kvety a bylo videt, ze i uvnitr je to krasa. Tak jsme tak pokukovali kolem a obdivovali tu nádheru, az nas oslovil postarsi pan, že se tam pripravuje svatba, zacal nam o ni povidat ruzne veci a vzal nas i podivat se dovnitr salu. Vyklubal se z nej nikdo jiny, než primo otec nevesty! Prozradil nam, ze vdava nejmladsi, patou dceru Eriku, tak se praskl pres kapsu a utratil za akci cca 5 milionu Kč.
Jako prvni se dane odpoledne konala ceremonie pro 100 (nejbližších) lidi (v Balisjkém stylu v tradičním hnědém batikovaném oblečení), kteri si hned u vchodu mohli vybrat ze 3 ruznych daru (napr. kabelku, boty ci mobil) a druhy den mela byt recepce pro 1000 lidi. Pan byl velmi sdilny a mily, jak je u starších Malajců zvykem.
Jako prvni se dane odpoledne konala ceremonie pro 100 (nejbližších) lidi (v Balisjkém stylu v tradičním hnědém batikovaném oblečení), kteri si hned u vchodu mohli vybrat ze 3 ruznych daru (napr. kabelku, boty ci mobil) a druhy den mela byt recepce pro 1000 lidi. Pan byl velmi sdilny a mily, jak je u starších Malajců zvykem.
Druhy den rano jsme sympatického pana opet potkali, a to na snidani. Pozdravili jsme ho, prohodili s nim par slov a jelikoz uz jsme se "dobre znali", pan nas rovnou pozval na vecerni party! Coz bylo velmi mile, ale ne az tak prekvapujici, protoze proste uz vime, ze (starší) Malajci jsou neskutecne pratelsti a ac cloveka neznaji, hned se k nemu chovaji jako stari znami. Plusem je vždy urcite fakt, kdyz je clovek "bílá huba".
Tak jsme vecer vytahli z kufru nase nejslusnejsi obleceni (temer) hodné evropske posvatebni party a vyrazili na akci. Pred salem se to hemzilo barvami, trpytkami a luxusem. Zeny oblecene v tradicnich dlouhych satech s dlouhym rukavem zvaných Baju Kebaya, ve vyrazných barvách a vzorech, oblečení posypané kaminky a koralky, s satkem na hlave ladicim k obleceni, casto zdobeny sperky ci brozi, pripadne ve společenských satech dle uvazeni. Muzi buď v cernem obleku nebo v tradicnym obleceni Baju Melayu slozenem s kalhot a vrsku s dlouhym rukavem stejneho materialu plus specialni "rucnik" kolem pasu, ktery byva vzorovany. Na hlave pak mají specialni cerny klobouk, ktery vypada jak kyblik. Zkratka, my dva byli jasne "underdressed", ale jako bile huby jsme byli prominuti a přehlíženi :-)
Zajimavosti je, ze Asiate obecně hodne podcenuji obuv. Zatimco u nas boty patri mezi dulezite doplnky, tady to nikdo moc neresi. Takze se casto s tradicnim oblecenim videli ruzne ne moc hezke sportovní tenisky, u zen zase cerne silonky v bezovych otevrenych sandalech ci klasicke ponozky v ledabylých balerinach. Diky dlouhe sukni je nastesti nebylo moc videt.
Co se tady ale resi jsou kabelky, a to i u muzu, kteri se casto objevovali s ruznymi znackovymi psanicky, ale i sportovni crossbody, coz na tom, ze vubec nesedeli barevne ani stylove k obleceni, hlavne když byla videt znacka.
Zeny casto namisto elegantniho psanicka mely tasky vsech velikosti a barev (vcetne velkych nakupnich ci plazovych), dulezite, aby byla opět videt znacka... Pripadalo nam to, jakoby si kazdy vzal svoji nejdrazsi kabelku bez ohledu na jeji styl a vzhled. Ve vetsine pripadu to uplne pokazilo dojem, ale tak to zde proste chodi. Pokud má tamní člověk na sobě své tradiční oblečení, výpadá to skvěle. Pokud ho ale nějak zkombinuje se "západním", nebo si vezme úplně moderní věci, je to katastrofa. Asie obecne moc o stylu a vkusu nema ponětí...
Postavali jsme pred salem a pozorovali prichozi hosty, kteří se registrovali pozvánkou, ale moderně přes QR kód a někteří u toho nechávali svatební dary (většinou se dávají jen peníze). Po chvilce nás odchytil v dobré náladě opet otec nevesty, ze pry pro nas asi nebude stul (jednalo se nakonec opet o klasickou veceri, zadna party), ze ho to mrzi, ale my jsme byli moc radi i za ten zazitek "zvenci", plus Tomas mel mit pracovni telefonat, takze bychom tam stejne nesli. Nicmene se objevila matka zenicha (na kterou jsme v ten den rano náhodou narazili ve výtahu) a ta nam ten stul zaridila! Branili jsme se, ale nakonec nase zvedavost prevladla... A tak se v salu plnem Asiatu objevili take dve bile huby.... Samozrejme jsme sedeli "na hanbe" u posledniho stolu, spolu s dalsimi nedůležitými lidmi, matkou se synem a matkou s dcerou, kteri neumeli moc anglicky, tak jsme si je oznacili jako ridice s uklizeckou :-D
Když už byli všichni náležitě usazeni, rodina u dlouhých stolů bohatě zdobených květinami (všechny byly umělé, ale vypadalo to i tak hezky), další hosté u kulatých stolů po 10 lidí, vešel za doprovodu živé hudby (nějaký americký romantický song to byl) do sálu přes květinový "tunel" u vchodu mladý pár Erika a Amir, oblečení v krásném tradičním oděvu Baju Kurung a Baju Melayu a usadili se na pódiu, aby je všichni viděli. Vše se také promítalo na 2 velká plátba na zdech sálu.
Jelikož se jednalo o tradiční malajskou muslimskou rodinu, následovala zpívaná motlitba a pak několik krátkých projevů. Následně představení tradičního bojového umění, neb ženích je majitel klubu, a pak se podávala 6ti chodová malajská večeře, která byla na tamní poměry relativně luxusní, ale pro nás chuťově nic moc. Celou dobu se pil sladký nealko nápoj (něco jako místní Sprite) a jasmínový čaj. Během jídla zpívala hezky místní zpěvačka, promítali se fotky a videa novomanželů (západní styl) a záběry z ceremonie z předešlého dne. Vrcholem kulturního zážitku pak byl místní "Karel Gott", jakýsi Jamal Abdillah, velká to celebrita ve slunečních brýlích, kterého jsme my samozřejmě viděli a slyšeli poprvé v životě...
Mezitim se nevěsta stihla převléct do bilých "západních" šatů, ve kterých vypadala stejně skvostně, a na závěr se ještě fotilo s párem novomanželů (pouze rodina a nejbližsí známí). A po dezertu se lidé jednoduše začali zvedat a odcházet, což bylo dost divné...
Nicméně, svatba to byla bez tancování a bez alkoholu (muslimská), přesto všichni vypadali, že se dobře baví a každý host si odnesl (ne)malý dárek. Blízká rodina dostala malý, luxusní třídílný obědář (tradiční čínská záležitost), zbytek hostů pak krabičku se svatebními sušenkami, což byly ty nejůžasnější sušenky, jaké jsme kdy jedli! A to malajské sladkosti nejsou obvykle vůbec chutné...
Celá akce zaměstnala nejméně 10 lidí z technického oddělení (zvukaři, osvětlení,...), svatební organizační tým (asi 15 lidí), fotografové a kameramani a pak číšnící, kteří roznášeli jídlo (naždý stul 2 lidi). Prostě takový menší Ples v opeře.
Bylo úžasné mít tu možnost zažít něco tak unikátního, obzvlášť 2x a vždy jinak... Nevěsta samozřejme dodnes netuší, že na svatbě měla kromě 798 místních lidí také 2 bílé huby a my zase dodnes netušíme, kdo nás to vlastně pozval... Nicméně, byl to úžasný zážitek, za který jsme milému pohádkovému pánovi velmi vděční.
Žádné komentáře:
Okomentovat