První hotel byl hned u moře, uprostřed ruské enklávy, kde všechny nápisy jsou v azbuce a všichni na vás (včetně Thajců) mluví rusky, protože co bílá huba, to přece Rus, da? Po pár dnech jsme vysvětlování, že nemluvíme rusky vzdali a nebýt tohoto prostředí plného klasických Bárišní z vesnice (naštěstí v našem hotelu byly jen 3 páry), líbilo se nám tam.
Druhý hotel byl na úplně jiné pláži (ne přímo u ní) a to zas byla pro změnu čínská enkláva... Všechny nápisy v sinogramech, všude mladí Číňani. Čínsky na nás naštěstí nikdo nemluvil, protože kdo by mluvil na Rusy čínsky, da?
Jak to v Thajsku bývá, dobře jsme se najedli, zaplavili si (i když moře tam je sice teplé, ale rozhodně ne čisté) a užili si lokální tropy (nikde jinde v Asii není u moře tak strašně teplo a tak strašně vlhko jako v Thajsku!), ovšem největší zajímavostí byly oslavy nového roku... Prostě jsme to letos vyhmátli a měli možnost slavit jeho příchod už popáté!!! A zatímco ten západní se slaví ani ne 24 hodin, všechny ostatní se slaví minimálně 1-2 týdny... Ten thajský vodou. Tzn. všichni místní se na ulici navzájem polévají vodou z vodních pistolí (něco jako slovenské Velikonoce). Začíná to zcela nevinně, stříkají se jen ti, kteří mají vodní zbraň v ruce navzájem, protože to znamená, že jsou "ve hře". Cizince a hlavně bílé huby, si nikdo moc nevšímá. Ovšem den ode dne je to intenzivnější a poslední večer už člověk raději nevychází ven, protože se vodní bitvě prostě nevyhne, ani když je to dvoumetrový turista. Takže jsme byli zasaženi, ne moc, ale nedalo se tomu vyhnout, protože na vybraných místech už byli v akci i místní hasiči a lily vodu přímo z hydrantu na davy kolem. Jako sranda to je, ale jen na dívání :-)
Bangkok je velkoměsto, kterému jsme pořád nepřišli na chuť. Z celé Asie nás baví nejméně. Je to mega město roztahané na rovině kilometry dlouhé do všech stran, není tam žádné pořádné "centrum" a místní mrakodrapy také nejsou ničím zajímavé (třeba v KL je spousta hezkých staveb). Na BGK vám stačí jen 2 dny - jeden na návštěvu královského paláce, který je největší turistickou atrakcí, a kde se jen občas konají královské oficiality. Je to hezký komplex s budh. chrámem, kde sídli asi 20 cm velká smaragdová soška Budhy a kolem jsou budovy "každý pes jiná ves", vše ale v thajském stylu. Hned vedle je chrámový komplex, kde je podstatně méně lidí, je mnohem hezčí a příjemnější a leží tam 46 metrů dlouhá socha Budhy.
Třetí atrakce v okolí je hned naproti přes řeku, kam vás za 4 Kč převeze loď: další chrám Wat Arun, který je trochu jiný, více hinduistický. Stupy jsou zdobené kousky mušlí a porcelánem, a proto je to oblíbené místo místních i turistů, kteří se sem chodí fotit ve vypůjčených kostýmech v tradičním thajském stylu. Návštěva všech tří atrakcí nám trvala něco málo přes 3 hodiny, protože v tom strašném teple (bylo asi 39C a doslova z nás lil pot proudem) a davech lidí prostě člověk musí rychle :-)
V BGK je samozřejmě ještě spousta dalších budhistických chrámů, ale ty už nejsou tak zajímavé. Druhý den proto můžete vyrazit na nákupy, protože ve věstě jsou stovky obrovských obchodních center, kde najdete snad všehcny značky světa, známé i neznámé, místní i cizí. Podle mě nejlepší místo na nákupy, ani Singapur, ani Hong Kong nemají tak zajímavou nabídku. Plus v každém shoppingu najdete spoustu restaurací a kaváren různého typu a stylu a můžete tam tak strávit opravdu dny, než všechno prozkoupáte a vyzkoušíte. My na nákupy nejsme, ale nachodili jsme 8 km jen tím, že jsme procházeli 3 propojené shoppingy a hledali tam jeden konkretní fast food, kam Tomáš "nutně" musel na hamburger....
Thajsko náš překvapilo jednou věcí: ačkoliv to byla jedna z mála zemí, která omezila restrikce během kovadiny, aby neztratila příjem z turismu, ještě dnes tam nosí masku asi 95% lidí a všude jsou pořád tabule a nápisy a teploměry a desinfekce, jako tomu bylo u nás před rokem...
Mimochodem, už od poloviny prosince leží v umělém spánku v nemocnici thajská princezna, teprve 44letá nástupkyně trůnu. Upadla do komatu po náhlé srdeční příhodě krátce po třetí dávce vakcíny a ještě se neprobrala...
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Být po 4. letech zpět v Asii bylo úžasné. Původně jsme jeli na 4 měsíce, ale během pobytu tam jsme si to o měsíc prodloužili. A kdybychom mohli, tak tam ještě jsme. Proč? Protože teplo, nízké ceny, inspirativní prostředí, všude mladí lidé, zajímavé kultury, krásná místa a vysoký standard služeb (tedy kromě Malajsie, viz níže).
Číselné statistiky:
138 dní mimo Esteponu (4 a půl měsíce) v 7 různých zemích
22 různých hotelů (z toho v 5ti jsme spali jen jednu noc - u letiště)
18 letů (+1 zrušený)
všechny typy dopravních prostředků, včetně kola, metra, vlaku, lodě,...
10 dní v posteli s lehkou chřipkou
1 zanícený prostředníček (Tomáš) a 1 zanícený palec (já)
cca 50 palačinek různého druhu (možná víc...)
6 přečtených knih (hlavně v letadle)
1 svatba s tisíci lidmi
5 šatů na 5 měsíců (plus 3 slušné věci, které jsem na sobě měla jednou)
1 ztracený prsten (už na letišti v Madridu)
5 oslav nového roku (západní, Perský, Hindu, thajský, čínský)
Co nás překvapilo:
Příjemně: Ceny jsou v celé Asii stejné jako vždy (zvedly se pouze ceny vstupů na turistické atrakce), lidé milí jako vždy. Úžasné bylo vidět, jak se celá Asie (kde jsme byli my) zlepšila v čistotě. VELMI! Samozřejmě ne všude, stejně jako v Evropě, ale často jsme si říkali: "Tady je čistěji než ve Španělsku!". A žádné davy nevychovaných Číňanů, kterých jsme se tolik obávali, naštěstí ani po otevření Číny se nájezdy vesničanů nekonali.
Neutrálně: Spousta turistů z Korey a Taiwanu. A taky z Ruska, především mladé páry kolem 30 let s dětmi. V Thajsku byli Rusáci vždy, ale teď jsou roztahaní opravdu po celé Asii...
Nepříjemně: Jak moc se zhoršily služby (lidé v nich pracující) v Malajsii. Vždy to tam bylo ve srovnání se zbytkem Asie horší, ale tentokrát už to bylo kvůli nedostatku lidí opravdu hodně špatné. Což nechápeme, protože ta jejich laxnost a nezájem nepochází z lenosti Malajců, protože ve službách Malajci prakticky nejsou, je to mix různých národů, což je o to zajímavější. Možná tak nějak v malajském prostředí chytli místní manýry a lidé v obchodech, restauracích na recepci hotelu atp., se kterými my jsme přicházeli do styku každý den, prostě nejsou vůbec milí, pozorní a ochotní tak, jako je tomu ve zbytku Asie. Proč, zůstává záhadou, kterou třeba rozluštíme přístě :-)
Nepříjemné bylo i to, jak pomalu se vracely do normálnu letecké spoje po Asii. Museli jsme hodně improvizovat a na některá místa jsme se kvůli chybějícím či extrémně předraženým letům vůbec nedostali.
Co nám pobyt v Asii dal:
Když pominu kila navíc, spoustu zážitků a inspirace, přišli jsme k jednomu velmi důležitému závěru:
Čím méně toho člověk vlastní, tím více toho má (času, volnosti, prostoru, možností, peněz, zážitků, opravdových přátel,...)
Život ve dvou s jedním kufrem v prostoru 5x5 metrů (hotelový pokoj) vás naučí minimalismu (a také praktičnosti, trpělivosti, toleranci a flexibilitě). Zjistíte, že toho moc nepotřebujete. Když cestujete (a i když někde pobýváte déle a nejsou tam velké výkyvy teplot a společnost, která si hraje na statut a hodnotí vás podle značky kabelky), moc toho ke spokojenosti nepotřebujete. Materiální věci dělají z člověka otroka. To jsme věděli vždy. Nyní víme, že toho k životu potřebujeme ještě méně, než jsme si mysleli. A tak jsem ještě v den příletu během vybalování kufru (poprvé jsme se letos vrátili s obsahem kufru menším, než když jsme do Asie jeli...) vyřadila půlku šatníku. A to jsem dělala čistku krátce před odletem. Taky plánujeme prodat televizi a další krámy, které jsme téměř pět měsíců nepotřebovali. Čím méně věcí nám bude doma zavazet, tím lépe :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat