Chiang Rai + Chiang Mai

Po tom, co jsme si posunuli termín odletu z Asie az na konec dubna, rozhodli jsme se procestovat staré destinace v Thajsku. Rozloučili jsme se s milovaným Kuala Lumpur a letěli na úplný sever Thajska do druhého největšího města v zemi, Chiang Mai, kde jsme byli naposledy před 12ti lety a nepamatovali jsme si z něj už vůbec nic...

Tato oblíbená, velmi levná destinace baťůžkářů a lidí s malým finančním rozpočtem na cestování má údajně přes milion obyvatel, ale měli jsme spíš pocit, že tak 100... Alespoň ve starém městě, které tvoří čtverec mezi hradbami obehnanými vodou. Místní jsme kromě trhu moc nepotkávali, turistů tam také moc nebylo (a překvapivě ani žádní Rusové, hlavně Němci), takže tam byla neskutečná pohoda. Kazila to jen jedna věc: zrovna bylo období požárů (od půlky února po dobu 3 měsíců, což jsme bohužel nevěděli, nejspíš proto nebyl nikde nikdo), což znamená většinu dní naprosto nedýchatelný vzduch, údajně nejhorší na světě... Hlavní příčinou je příprava, alias nesmyslné pálení polí a jejich zbytků místními farmáři na severu země, ačkoliv je to nelegální a každý rok se proti tomu protestuje. Plus často dochází k rozšíření ohňů a nekontrolovatelným požárům. Neprší a nefouká vítr, takže oblaka dýmu se drží nad celým severním Thajskem jako poklička. Proto tam také všichni místní (na rozdíl od turistů) nosí pořád masky. Hezky (modrá obloha) jsme měli jen 3 dny (z 10). 


V okolí Chiang Mai najdete nejvíce budhistických chrámů z celého Thajska, z toho ty nejhezčí v centru města. Je to také hlavní destinace buhistických mnichů, kterých tam potkáte nespočet. Pro nás se CHM stalo místem  "soustředění" - na sebe. To znamená fitko, bazén, jídlo, masáže, chrámy a meditace s mnichy. A samozřejmě i poklidné práce, která nás taky baví :-) Sever Thajska patří mezi nejlevnější oblasti, pro představu: Pad Thai za 30-150 Kč (podle toho kde), roti palačinky za 30-40 Kč, hodinová masáž nohou 190 Kč (v ČR 1200-1500 Kč), ubytování v hostelu od 200 Kč za noc. Není divu, že se člověku nechce pryč, když si tam může spokojeně a levně žít jak král!


Za návštěvu stojí chrámový komplex v centru města Wat Phra Singh, Wat Chedi Luang a 7 km vzdálený (po klikaté cestě do kopce) Wat Doi Suthep. Je-li libo slony, pak jste na srpávném místě, v okolí je několik sloních útulků, avšak povozit se na ních už je zakázané. My jsme si při první návštěvě užili projížďku a bylo to super, kdyby se mi nechtělo stááášně čůrat už než jsem na slona sedla... To utrpění při pomalé procházce, kdy se kývete ze strany na stranu z kopečka do řeky a zase nahoru, a celé tro trvá asi hodinu, si nedovedete představit! Tohle je rozhodně jedna z věcí, kterou jsem nezapoměla :-D


Chiang Mai je známý také svou obrovskou ZOO, kde mají jako jedna z mála zemí také Ppandy. Jsou ale jen 2, platí se za ně extra a většinu času jsou někde vypůjčené, takže pravděpodobnost, že je člověk opravdu uvidí, je nízká a nestojí za to. Stejně jako návštěva vesnice dlouhokrkých žen z kmene Karen (původně z Barmy), což je zase taková lidská ZOO a trh v jednom. Zaplatíte za vstupné, uvidíte jen pár žen (muží se schovávají) a budete od nich muset koupit pár předražených suvenýrů... Nic pro nás. Plus si dovolím tvrdit (z dostupných fotek na internetu), že mám delší krk než většina z nich... Opravdu hodně kruhů na krku mají už asi jen 2 starší ženy, ostatní jsou jen na efekt...


Po týdnu v Chiang Mai jsme vyrazili luxusním autobusem za 200 Kč/osoba na sever země do 3,5 hod vzdáleného města Chiang Rai, kde jsme byli poprvé. Pokud CHM byla taková větší vesnice (s nákupním centrem, McDonaldem i Starbucks), CHR byla úplná vesnice (má 200 tisíc obyvatel). Skoro jsme se ani neměli kde najíst! Všechno pozavírané, pár nic moc restaurací bylo jen v úplném centru. Zajímavá je ale posedlost místních Japonskem. V takové díře totiž z ničeho nic uprostřed ničeho najdete tradiční japonský komplex s tradiční uličkou (ideální na fotky na sociální média), kavárnou a ve městě pak i sushi restauraci nebo japonskou čajovnu... Masážní salon, kterých bylo v CHM v každé ulici aspoň 10, byl v okolí hotelu jediný. Dominantou centra je zlatá Hodinová věž (z roku 2008), která 3x denně (večer) "zpívá" a hraje všemi barvami. Ve srovnání s fontánou v KL nic moc, ale aspoň má město nějakou dominantu, která láká turisty (nás a asi 5 dalších...).


Kromě několika budh. chrámů v centru města stojí za vidění 2 velmi zvláštní komplexy: bílý a modrý. Ani jeden nemá žádnou historickou cenu, ovšem jsou velkou atrakcí, která láká do města nejvíce turistů.


MODRÝ CHRÁM je nedaleko centra města a zajeli jsme se na něj podívat na kolech. Postavili ho v roce 2016, zatím se do něj neplatí vstup a je aktivní co se mnichů týče. Má mnoho hinduistických prvků a na fotkách vypadá velmi impozantně. 




BÍLÝ CHRÁM není v oparu smogu ani moc bílý, ani to není tak úplně chrám, pouze "architektonické dílo" místního umělce inspirované tradiční thajskou kulturou a stavěné (stále rozšiřované) od roku 1997. Nachází se asi 14 km za městem a cizinci platí vstupné 100 bátů (asi 80 Kč). Je to trochu bizarní komplex trochu kýčových bílých budov zdobených ručně sekanými a lepenými zrcátky a z části morbidních a z části pohádkových soch.
 





Poslední místní atrakcí je Černý chrám, který jsme chtěli spojit s návštěvou Bílého, ale nestihli jsme to, protože se nachází na druhé straně města, ještě kus za letištěm a zavíral už v 5 hodin... Takže příště, až se do CHR zase za 10 let podívame :-) 

Žádné komentáře:

Okomentovat