Malajsie - zajímavosti

Jídlo si zde užije každý milovník experimentů. Běžné jsou hlavně pokrmy indického a čínského původu a jejich různé mixy. Vše značně pálivé, výborné a neskutečně levné, a to i ve fastfoodech v drahých nákupních centrech, kde se skvěle najíte už za 18 Kč, na ulici je to ještě levnější. V restauraci stojí oběd zhruba 12.50 RM, což mi běžně platíme v PT, ovšem v Eurech... Ovšem zatímco za euro dáme asi 25 Kč, za RM je to pouze 6...

- Jelikož Malajsie dlouho pařila pod nadvládu Velké Británie, není divu, že zde všichni mluví anglicky. Sice je jim občas špatně rozumět, ale snaží se a ví, že je pro ně kvůli kšeftu/přežití tento jazyk důležitý. Zajímavé je, že některá anglická slova používají i jako běžnou součást svého domorodého jazyku (oficiálního malajského, jinak zde každý mluví úplně jinak, běžně se zde používá asi 8 různých řečí). Většinou se jedná o názvy modernějších věcí, jako např. taxi a pod. Vtipné je, že si přitom osvojili slova „piš jak slyšíš“. Takže se běžně potkáte se slovy jako teksi, polis, sos, restauran, ekspres, tekstil, bas, krismas, notis, diskaun nebo muzium...

- Mají zde 3 druhy taxi (teda teksi) – jeden předplacený, kdy musíte za odvoz zaplatit předem fixní taxu podle místa, kam chcete jet a do taxíku už jdete jen s potvrzením (obvykle z letiště, nádraží apod., jsou většinou nejlevnější, cena je dána zónově a v každé oblasti je jiná. Třeba za 5 km na Langkawi zaplatíte 2x méně než na Penangu.), klasický s tachometrem (který má na autě napsané, že nesmlouvá, ve skutečnosti je to ale občas jinak...) a smluvní, kdy se s taxikářem na ceně předem domluvíte. V tomto případě vás může stejná cesta vyjít na 20, nebo také na 40 RM, i když ve skutečnosti stojí jen 10. Jak jsme vypozorovali, ceny přitom závisí na mnoha faktorech: na tom, odkud jste (běloch nebo Asijec, Evropan nebo Američan), kolik je zrovna hodin (čím později odpoledne, tím vyšší cena), jaké je počasí (dražší když prší) a vůbec, jak jste taxikáři sympatičtí...

- Lidé v Malajsii jsou neskutečně houževnatí a ochotní se učit nové věci (na rozdíl od Portugalců a Evropanů vůbec...) Nejsou totiž rozmazlení sociálním systémem a vědí, že jejich budoucnost a osud jsou závislé čistě na nich, jejich schopnostech a samovzdělávání. Malajsie je (z části) neskutečně rozvinutá země, jejich technologie a různé systémy jsou mnohem dál, než v EU, všechno mají perfektně vyřešené, někdy si tu člověk připadá jako ve sci-fi filmu... Dbají velmi na ekologii a vzdělání. Noviny jsou plné reklam na vysoké školy a univerzity, převážně technického a zdravotnického typu (platí se a nejsou levné), plné nabídek práce zejména technického a manager zaměření, nikde jsem neviděla tolik TV programů a časopisů pro podporu zaměstnání, ambicí, vzdělávání (Moje Práce, Podnikatel, Úspěch,...)... V reklamách nejsou výjimkou pojmy jako „učit se“, „poznávat“, „vzdělání“,... Každý zde vlastní nejnovější technologické vychytávky (mobil, počítač apod.), jsou zde různá vzdělávací, vědecká, centra pro děti,... Každý si je vědom, že jaké si to udělá, takové to má!

- Prodavač ve fast foodu má plat kolem 1000 RM (asi 6000 Kč). Čím vyšší pozice, tím samozřejmě vyšší plat. Nájem zde vyjde na 500 – 3000 RM, ceny potravin jsou nižší než u nás. V roce 2008 stál 1m2 bytu v novém mrakodrapu 1000 RM, což je asi o 80 % méně než v ČR. Litr benzínu 95 stojí 1,90 RM (asi 11 korun).

- Malajské podnebí je subtropické a oficiálně se zde střídá období sucha a dešťů. Ve skutečnosti ale prší po celý rok. Nyní skoro denně, obvykle mezi 14. a 18. hodinou, asi 30-50 minut. Celý rok je ale teplo (asi 30 stupňů) a velmi vlhko.

- V každém obchodě najdete u pokladny zásoby Strepsils všech možných příchutí. Všude totiž krutě vládne klimatizace (kterou zřejmě Strepsils sponzoruje...) a podle toho to také vypadá...

- V Malajsii, stejně jako ve většině Asijských zemí, se na trzích smlouvá. Což já osobně nesnáším, protože mám vždy pocit, že jako tvrdá kapitalistka připravuji chudáka obchodníka o tvrdě vydřené živobytí. I když mi je jasné, že ve skutečnosti je to zcela naopak... ! S praxí se ale lepším a umím si nejen usmlouvat rozumnou cenu, ale také se zbavit pocitu, že tím někoho okrádám.  A tak jsem si včera koupila na čínském trhu tašku za 30 RM. Původně požadovaná suma přitom byla 135 RM! To je sleva 80 %! Ne že bych byla až tak dobrá, fígl je v tom, že člověk (nebo aspoň já) musí dopředu vědět, za kolik se daná věc vlastně prodává (skutečnou cenu je obvykle velmi těžké zjistit, fakt je, že je ještě nižší, než si člověk myslí...). Což bylo v případě dané tašky, kterou jsem náhodou zahlédla na jednom trhu s fixní cenou, takže když jsem přišla na čínský trh, věděla jsem, kolik jsme za ní ochotna dát.

- Asiaté jsou skvělí. Vlídní, přátelští, ochotní, usměvaví, pokaždé vás pozdraví, poděkují, zeptají se odkud jste... Zejména na Borneu jsme měli pocit, že zde bělocha nikdy neviděli (my jsme jich zde viděli docela dost) – někteří se za námi otáčeli, zdravili nás, mávali. Také děti jsou řádně vychované a k cizincům velmi otevřené a nestydlivé. Řidiči překvapivě velmi ukáznění a opatrní (asi proto, že zde nejsou skoro žádné přechody pro chodce). 

- Zatímco v Portugalsku nabízí v těchto dnech v McDonalds speciální menu „Krize“, v Malaysii si můžete pochutnat na menu „Prosperita“. Jaké menu, taková země...

- Ve větších nákupních centrech můžete před některými obchody vidět obrovské kytice květin. Jedná se o běžný projev slušnosti – gratulace k otevření dané prodejny od jiných obchodů. Konkurence-nekonkurence!:-)