Anížbychom to nějak dopředu plánovali, vyrazili jsme znovuobjevit Angkor Wat spolu s přáteli z ČR, kteří se objevili v KL (a jelikož to tam milují jako my, ani by nikam jinam nešli, takže jsme museli převzít iniciativu, aby taky viděli jiné krásy Asie) a octli jsme se ve městě Siem Reap v Kambodži přesně na den po 11 letech, dokonce v tom samém hotelu (který mi vůůůůbec nebyl povědomý, ale koukla jsem na staré fotky zde na blogu, a ono fakt!). Co se za ten čas změnilo?
Za prvé: letiště. Na místě dřevené pidi budky najedou vyrostl obrovský komplex budov, ve kterém se denně objeví cca 10 letadel. V době, kdy ještě žádný přímý let z Číny neexistuje (což se brzy určitě změní). Odbavovací proces s předem pořízenými vízy online (za 36 USD) byl dobře organizovaný a rychlý, stejně jako přesun do hotelu zdarma.
Za druhé: město. Z pidi měta, kam ještě donedávna vyráželi jen opravdoví dobrodruzi, je najednou hodně turistické místo s hlavní třídou, podél které jsou desítky a desítky nových, obrovskych hotelů - přesně pro Číňany, kterých tam zatím je prakticky 0, čili tak 60 % je jich zavřených (a některé už asi ani
neotevřou). Pozitivní byl fakt, že se tam objevily také nové restaurace a kavárny, ovšem za dobu kovadiny lidé asi zapoměli anglicky, takže domluvit se bylo občas obtížné. Ale Kambodžani jsou super milí, pokorní, ochotní, stejně jako lidé za Laosu (a všech budhistických zemí), takže se vždy podařilo vše vyřešit, anebo se prostě neřešilo...
Za třetí: komplex Angkor Wat, na který jsme si tentokrát vyhranili pouze 1 den (za vstupné 37 USD, předtím 40 za 2 dny...). Pozitivní bylo, že nám vyšlo hezké, slunečné počasí (minule bylo zataženo, takže fotky nic moc). Negativní, že tam na náš vkus bylo nečekaně moc lidí, zejména Thajci, Korejci, Vietnamci a Američané (ti se vůbec letos v celé Asii nějak přemnožili...). Nechci si ani představit, jaké by to bylo, kdyby tam byly původní davy Číňanů (k nim se ještě dostanu a vysvětlím)...
Za 11 let naší absence se zmodernizovalo nejen město, ale celý komplex chrámů. Jsou vidět velké investice (konečeně, za ty šílené peníze ze vstupného), od megalitického komplexu pro nákup vstupenky, kde jsou velice efektivní a progresivní (každý turista musí mít přesně označenou vstupní kartu s vlastní fotkou, kterou dělají na místě), přes moderní WC u každého chrámu, nové silnice, umělé zavlažování trávníků kolem chrámů, označení, ohraničení, obchody s restauracemi, suvenýry atp. Stává se z toho trochu Disneyland, ale právě kvůli neukázněným davům z Číny, jinak by to prostě nešlo... Každopádně, jsem ráda, že jsme to celé viděli ještě v době, kdy se to všechno dalo/mohlo vidět v podstatě bez omezení, zejména můj nejoblíbenější chrám Bayon, který je dnes už hodně uzavřený a nedá sa k němu pořádně dostat, ne jak kdysi, kdy jsme doslova lezli po "hlavách". Taky vypadá víc sešle a usmívající se obličeje, které byly dominantou chrámu, lze už jen ztěží z dálky zaregistrovat. Hádám, že časem vstup do všech chrámů omezí ještě více, což je pochopitelné, protože ty davy lidí jim prostě neprospívají a divím se, že vůbec byly kdy tak volně přístupné, že po té úžasné historii může každý šlapat a dotýkat se ji.
Moc rekonstrukcí se aktuálně neprovádí, ale překvapilo mě, jak některé chrámy "doplnili" o repliky soch, sloupů nebo zdobení, což podle mě ubírá na jejich autentické kráse a historické hodnotě. Co ale měli udělat už dávno (a snad to mají ještě v plánu), dát ke každému chrámu foto, jak vypadal, když ho objevili (tam by člověk vůbec nepoznal, co to je), a jak vypadal kdysi, protože to je teprve podívaná (viděli jsme to v knize na letiště, kterou jsme ale z praktických dovodů nekoupili, nemůžeme ji bohužel tahat další 2 měsíce s sebou...)! Dobrá zpráva je, že v džungli Kambodže se každý rok objeví minimálně jeden nový chrám. Sice ne až tak důležitý nebo tak velký či krásný, ale je jich evidetně ještě spousta neodhalených.
Celkově jsme za den stihli navštívit asi 7 nejdůležitějších chrámů, i když celkově je jich tam přes 200! Těch větších asi 15 a většinu z nich jsme viděli před 11 lety, kdy jsme měli super průvodce, který to vzal oklikou tak, abychom se vyhli davům, tudíž jsme měli skoro každý chrám pro sebe. Letos bylo překvapivě všude plno, na to, že si místní stěžovali, že turisté nejsou a hotely (pokud vůbec) jsou obsazené jen ze 60%.
Kromě turistů bylo všude šíleně moc "fotoakcí" s předsvatebími fotkami, kdy se mladý pár oblečený do tradičního oděvu spolu s týmem asi dalších 8 lidí, co to všehcno organizovali, fotilo do svého alba. Jen v Angkor Watu jich bylo snad 20 a údajně je to tam tak každý den.
Nikde už nenajdete (občas žebrající) děti. Nesmí se již objevovat u chrámů a obtěžovat turisty. Což samozřejmě nebylo příjemné, ale bylo to autentické. Teď mi příjde všechno hodně tip-top, prostě Disneyland, ale jak jsem zmínila, ono jo to při těch davech lidí nutnost.
Ad Číňané:
Kambodža je chudé království (všechny budhistické země jsou, protože prostě nemají v krvi vydělávat za každou cenu a jejich priority jsou někde úplně jinde, což se ale čsto může orátit proti nim...). Bývalý král byl lidem milován, ten současný (jeho syn, který mimochodem studoval i v ČR) až tak ne. Neb se věnuje všemu možnému, jen ne kralování. Na to si najal premiéra (do nedávna tato funkce v zemi neexistovala), který dělá vše za něj (neznámo, do jaké míry s jeho vědomím). A je bohužel velký kamarád s představiteli Číny, což v praxi znamená, že Číňané si v Kambodži dělají co chtějí, pod záminkou zvelebování země. Jsou ale jak kobylky: sežerou vše a pak (ne)zmizí, zbyde po nich jen pohroma. Prakticky si zemi zabrali, staví si kde chtějí co chtějí a perou u toho své falešné dolary, které si tisknou "doma v garáži". A to není žádný výmysl, to je bohužel fakt... I kvůli tomu se v Kambodži platí převážně dolarama, ne kvůli turistům (což byl původní záměr, dnes jen výmluva). Těmi dokonce musí platit i domácí, přičemž musí držet bankovky v perfektním stavu (bez poškození, bez zašpinění), jinak jim je v bance buď vůbec nevezmou, nebo vymění s velkou ztrátou. Při placení to pak vypadá tak, že máte cenu v dolarech, třeba 4$, zaplatíte 10$ bankovkou a vydají vám 5 dolarů a zbytek v jejich měně (kambodžský real), která má stejný přebytek nul jako měna v Laosu nebo na Bali. Tímto se dolary od turistů promíchají s těmi falešnými s Číny a vše je v cajku.
Mimochodem, ani z bankomatu si místní měnu nelze vybrat, pouze dolary. Alespoň na cizí kartu.
Místní většinou netuší, proč musejí platit v dolarech, dokonce proti tomu protestovali, ale premiér si jede pochopitelně svoje... Díky tomuto mezinárodnímu paktu je v Kambodži sice hodně turistů z Číny, což má svoje pozitiva, ale místní je (pochopitlně) nemají rádi (neb jsou to vidláci v každom ohledu). Náš průvodce řekl, že se učil kvůli nim čínsky, ale pak že měl s Číňany jen špatné zkušenosti, tak s tím skončil. Neznám nikoho, kdy by měl dobrou zkušenost a jsme nesmírně šťastní a vděční, že jsme si mohli Kambodžu (a většinu Asie, ačkoliv už Čína povolila 8.1. svým lidem volně cestovat) užít tentokrát bez nich.
Druhý den jsme vyrazili na výlet do hodiny vzdálené plovoucí vesnice, coz jsou domy na kůlech vysokých asi 14 metrů, postavené kolem řeky vedoucí do Tonle Sap, největšího přírodního jezera v Asii. Bydlí tam 23 tisíc lidí, z čehož 95% jsou rybáři. Podobnou vesnici jsme viděli už v Brunei, ale ta byla hodně jiná, víc propojená a pro nás asi zajímavější. Aktuálně je suchá sezona, takže řeká je plytká a špinavá a baráky vypadají jak na stračí nožce, alias na lešení z bambusu. Součástí vesnice je samozřejme i policie, chrám (kostel), malé obchůdky a škola, kam jsme mohli náhlednout.
Podobně jako v Laosu, i v Kambodži jsme letos zaznamenali výraznou změnu počasí. Zdá se, že globální oteplování (které má v teplých oblastech opačný účinek), má již svůj dopad. Teploty v této době klesají až k 15°C, což nutí místní zatopit si, a jelikož na to nejsou zvyklí, použíjí leccos. Takže výsledkem je další zatěžování životního prostředí a další negativní dopad na zemi...
Pozitivní ovšem je, že podobně jako v Laosu, i tady se začíná řešit konečně odpad a na většině míst, alespoň ve městech, je relativně čisto. Za městem je to už trochu horší, ale pořád je vidět změna k lepšímu.
Žádné komentáře:
Okomentovat