A tady je velmi zkrácená necenzurovaná story: e-visa do Vietnamu mají být vydána do 3 pracovních dní. Zažádali jsme o ně přes internet ve čtvrtek ráno s tím, že do úterý odpoledne, kdy jsme měli do Vietnamu letět, je dost času. V úterý ráno byly "v procesu". V poledne stále "v procesu". V čase odletu našeho letadla ještě stále "v procesu"...
Dorazily 2 hodiny po odletu našeho letadla, do kterého jsme nemohli nastoupit... Celý tento "vtip" ze strany vietnamských byrokratů nás stál téměř 300 dolarů (za hotel, převoz do něj a zpět na letiště, nová letenka,...). Vrcholem pak byla odpověď skupinky mladých, u kterých jsem na letišti zoufale vyzvídala, jak dlouho trvalo, než jim přišly víza: "Necelé 3 dny. Asi proto, že jsme Rusové..."
Vietnamu jsme dali další šanci už podruhé. Po první návštěvě jsme řekli, že nikdy více. Pak jsme mu dali druhou šanci a bylo to překvapivě mnohem lepší. Takže letos jsme se rozhodli prozkoumat další části Vietnamu do třetice. Po nepříjemném začátku (nutno říci, že v celé naší cestovatelské historii se nám dosud nikdy nestalo, že bychom zmeškali nějaký dopravní prostředek, nebo že bychom nemohli nastoupit do letadla...) jsme nakonec ocenili let s AirAsia o den později, který byl přímý a trval o polovinu méně, než ten původní s Vietnam Airlines. Dorazili jsme do města Da Nang, který se nachází zhruba v polovině Vietnamu na východním pobřeží u moře a vypadá, jako by ho vystavěli teprve nedávno. Z bývalé vojenské základny se stalo jakoby včera město plné velkých moderních hotelů, které aktuálně zejí prázdnotou. Všude jsou nové domy, ubytovny, obchody, letiště, které vypadá, že ho otevřeli minulý týden (z roku 1940, vynovené v roce 2017) a kde jsme navzdory počátečním obstrukcím nakonec prošli celní kontrolou snad nejrychleji z celé Asie (bez focení a otisků prstů)...
Část města na pobřeží (oddělená od původního "starého" města řekou) bývá asi obvykle velmi turistická (aktuálně tam téměř nikdo není, jen pár místních, Korejci, Malajci podivného ražení a pár bílých hub - překvapivě minimum Rusů), je totiž plná vysokých, moderních hotelů a restaurací s předraženými mořskými plody, které ačkoliv působí "lokálně", právě vylovené v moři o pár metrů dál, jsou údajně pěstované uměle (včetne velmi podivných ryb či malých žraloků) a stojí víc, než v Evropě... Sedí v nich tak 5 lidí (to přes týden, o víkendu jsou nabité neznalými turisty...), všichni ostatní "světa zkušení" (my) zajdou dál do vnitrozemí a raději dají přednost lokální stravě za lokální ceny. Je ale překvapivě těžké najít tradiční jídla jako Pho Bo polévku nebo bagety Bahn Mi, což je zklamání hlavně pro Tomáše, který je miluje. Za mě říkám na rovinu, že Vietnam co se jídla týče rozhodně nepatří mezi mé oblíbené destinace, protože není vůbec "vegetarian-friendly", neb úplně všechny pokrmy obsahují maso...
V Da Nangu lidi nemluví skoro vůbec anglicky, což nás sice baví, ale ne, když máme hlad. A pokud někde mají menu v angličtině, nejásejte! Obvykle je překlad velmi nepřesný a pokud je u jídla ještě fotka, můžete si být na 100% jisti, že dané jídlo bude ve skutečnosti vypadat úúúplně jinak... Třeba moje pečená (celá) ryba byla ve skutečnosti jen smažená část trupu, nebo smažené bezmasé nudle s vajíčkem měly podobu suchých špaget s malým volským okem, zelím a 3 kousky nečeho nepožitelného, co asi mělo být sojové maso. Suchá rýže se tak stala mým pravidelným pokrmem, což po orgiích v KL nebylo zas tak na škodu...
V Da Nangu tedy kromě dlouhé promenády podél nekonečných bílých pláží (víc k moři níže) a stovek hotelů a resortů zvučných jmen (od Hyatt před Mariott až po Mandarin Oriental nebo Intercontinental, které se nacházejí sice na pláži, ale jinak uprostřed ničeho, takže bez plné penze nemáte šanci se nikde najíst), rozhodně nestojí za návštěvu. Namísto toho je potřeba zamířit rovnou do 29 km vzdáleného města Hoi An (patří pod UNESCO), kdysi obchodní přístav, což je jedno z nejhezčích míst ve Vietnamu, jedno z mála, které nebylo zničené během vietnamské války. Jedná se o téměř pohádkové městečko plné původních malých domečků (čínského nebo francouzského původu), většinou žluté barvy, které tvoří spleť uliček plných obchůdků, kaváren a restaurací, kde se člověk, ačkoliv v "predraženeém epicentru turismu" nají podstatně lépe a dokonce i levněji než v Da Nangu (nebo asi v celém Vietnamu). Vstupné je 120K (5USD) a v ceně je vstup do 5 různých chrámů a museí.
Poblíž města najdete také jednu hodně zajímavou turistickou atrakci: plavbu po řece mezi vodními kokosovými stromy na tradičním vietnamském plavidle, které připomíná košík nebo misku na rýži, zvaném Thung Chai (45 minut za 200-300K dongů = asi 10 USD/osoba, součástí je zapůjčení tradičních vietnamských klobouků a deštníků proti slunci, a samozřejmě zručný kapitán "lodi"). Co ze začátku vypadá jako romantická projížďka mezi palmami se ale za chvíli změní v asijský lunapark: lodičky jsou najednou všude, všude hraje hlasitá hudba, majitel lodi vám chtě-nechtě udělá pořádný kolotoč jejím roztočením (doporučuji jet tam na přázdný žaludek!!!), pak následuje představení dalšího muže, který roztočí loď na plné obrátky (Foťte! Natáčejte! Dejte dolar za podívanou!), pak se můžete připojít do hromadného tance nebo karaoke... Zábava hodná čínské úrovně zjevně baví všechny Asijce, bílé huby zůstavají jen v němém šoku.... Pak vám "kapitán" ještě ukáže malé kraby, místního rybáře a šup, zpět do přístavu a další dolar navíc do kapsy Vietnamcům. Trochu bizarní podívaná, ale rozhodně zajímavý zážitek, který pokud vím, nikde jinde nenajdete. A nás nakonec to bizarní divadlo docela bavilo :-)
Počasí je stejně jako ve zbytku Asie poněkud chladnější, hlavně po ránu a večer. Přes den se obvykle vyčasí a teploty vyšplhají na 30°C. Moře je "osvěžující", avšak neustálé vlny neumožňují plavání. To tady funguje vcelku zvláštně a velmi organizovaně. Ačkoliv má Da Nang pláže dlouhé asi 50 km, všude jsou červené vlajky (zákaz koupání - kontrolují to speciální strážníci s megafonem) a do moře lze jít pouze ve vyhraněných částech, což je vždy asi 20 metrů na šířku a 200 m směrem do moře, každý cca 1 km, kde je moře sice stejně rozbouřené, ale (velmi) plytké a je tam i plavčík. Jeden na břehu a druhý v moři na tradiční vietnamské košíkové bárce. Výjit si "na vycházku" do moře si pod dozorem můžete už od 5 hodiny ranní (v letní sezoně dokonce od 4.30!). Jde o to, že Asiaté většinou neumí plavat, takže nechat je volně jít do moře je utopie (alias "utopse" :-D). Takže sme sice měli hotel hned na pláži, ale nekoupali jsme se ani jednou... Stejně jako tomu bylo posledně v Na Thrangu, který se nachází víc na jihu. Na netu můžete najít fotky z pláží, které vypadají jako Karibik, ale je to opravdu jen na dívání se...
Jedna z největších atrakcí v okolí Da Nangu je (pro Asiaty) nedaleký zábavný part. Možná znáte ze sociálních médií fotku mostu, který drží 2 velké ruce (Golden Bridge). Je to oblíbené místo pro skvělé fotky, která se nachází v kopcích nad městem. Bohužel se jedná o součást místního "Disneylandu" Sun City v čínském stylu, kde se také nachází spousta nevkusných rádoby hradů a historických budov inspirovaných Francií... Nevkus nad nevkus, který jsme se rozhodli nepodporovat. Obzvlášť ne za vstupné 50 USD/osoba.
(fotky z internetu)
Žádné komentáře:
Okomentovat