Tato superlativa zřejmě vychází z klávesnice Korejců, kteří zde aktualně tvoří hlavní skupinu turistů. Jaká je realita? Moře sice klidné, relativně čisté a teplé, ale rozhodně ne tyrkysové. Pláže sice dlouhé, ale ne moc široké a rozhodně ne bílé. Musí stačit, že jsou relativně čisté - nechoďte ale dále, než kam dosahují pravomoci hotelu... Ale západy slunce byly každý večer skvostné, to se musí nechat!
Ad hotel: vybírali jsme dlouho, protože jsme na ostrov jeli hlavně za odpočinkem. Sice jsme na cestách už 2 měsíce, ale skutečně lehnout k bazénu a nic nedělat aspoň 24 hodin jsme opravdu ještě neměli čas... Ani to teda není úplně náš styl, ale už jsme to potřebovali. Takže jsme se na ostrov těšili jako turisti, kteří budou ležet na lehátku a tešit se výhledem na moře, vykoupeme se v něm, nebo aspoň v bazénu. Faktem je, že za celou dobu pobytu v Asii jsme byli v bazénu jen 2x, ačkoliv všech 14 hotelů, ve kterých už jsme spali, bazén mělo.
Takže hotel musel být samozřejmě u moře s hezkou pláží a blízko města, což znamenalo vynechat všechny velké resorty, které leží mimo město, protože tam bychom byli odseknuti od civilizace a byli odkázáni jen na 10ti násobné ceny jídla přímo v hotelu. A tak jsme vybírali ze 2 hotelů, které odpovídali našim požadavkům a vybrali ten, který se nám na fotkách líbil víc. A nebyl špatný. Předevšim jeho 60 metrů dlouhý bazén a největší postel na celém asijském kontinentu (asi o metr širší, než máme doma)! Byl hned u moře, pokoje byly hezké (i když typ "vše v jednom", jak to Vietnamci před 15ti lety začali z neznámých důvodů praktikovat, tzn. vana, sprcha, umyvadla, vše v ložnici (aspoň že WC je oddělené) - kdo toto vymyslel zjevně nikdy v takovém pokoji nespal...), s balkonem, na kterém jsme každý večer nepopíjeli místní víno, ale jedli čerstvé pomelo za 30 Kč. Jediný "problém" hotelu byl, že v něm bylo příliš mnoho Asijatů. Ne takových těch co normálně potkáváme v KL nebo na svých cestách, milých a slušných, ale takových těch "specifických" Asijatů pokleslých mravů, kteří aspirují na cenu "Číňan roku", a to překvapivě hlavně Korejců. Za celou historii našeho cestování jsme nepotkali takové davy Korejců jak letos tady! Zjevně nahradili Číňany, což se ukazuje, že není až taková výhra...
Korea je na našem seznamu krajin, které ještě chceme navštívit, na nejvyšší příčce už několik let (ještě jsme tam nebyli, protože je tam v tuto dobu zima). Podobně jako Japonsko, je úplně jiná, než zbytek Asie, alespoň z TV a internetu. Když jsme ale teď měli tu "čest" s Korejci osobně, nevím, nevím... Faktem je, že v takovémto velkém, turistickém hotelu, kam jezdí 10ti členné rodiny od mimin až po důchodce, a kde je minimum bílých hub (asi 8), jsme v Asii ještě nikdy nebyli, tak asi proto trochu šok. Holt všechno je jednou poprvé...
Každopádně tím, že jsme zvolili hotel přímo v centru města, který měl hned za rohem noční trh s jídlem, se bohužel nic nevyřešilo - byli jsme dál hladoví... Totiž Vietnamci mají jeden takový zvyk: když si někdo otevře nějaký byznys a ten funguje, všichni si rychle otevřou to samé (proto v ČR byla nejdřív vlna večerek, pak restaurací, pak manikúra, nevím, co je teď aktuální... ) Ve Vietnamu se všichni z tradičních polévek Pho Bo a sendvičů Bahn Mi přeorientovali na ovocné džusy (u kterých nechcete vědět, co do nich mimo ovoce dávají), "ruličkové" zmrzliny (kterých se člověk nenají), arašídy různých asijských příchutí (dost blééé), takže těch bylo na trhu s jídlem asi milion, ale najít tam něco normálního k jídlu byl problém... Pokud tam něco měli, nebylo to nikdy nic moc. Zato jsme ale v nedalelém minimarketu objevili tyčinku Margot a sušenku Milu. Zlatý socík!
Na co už došlo, je ležení (a plavání) u bazénu. Konečně! Uzmuli jsme dvě nedostatková lehátka hned po snídani a neopustili je až do pozdního odpoledne. Riziko, že bychom si už nelehli bylo příliš vysoké... Zatímco Tomáš většinu času ťukal do notebooku, já jsem sledovala (v němém úžasu) lidi kolem.
Postřehy a zajímavosti během pobytu u bazénu:
Počet lidí v bazénu: 23 (naštěstí je dostatečně velký)
Z toho bílé huby: my dva
Počet lidí v roušce (plovoucích v bazénu!): 1
Počet dospělých v oranžových záchranných vestách: 7
Počet dospělých v nafukovacích křidýlkách: 1
Počet lidí, kteří opravdu umí plavat: ???
Počet Indů, kteří mě velmi nápadně sledují od bazénu až k moři a zase zpět: 1
Počet lidí, kteří si na lehátka objednali předražené hotelové hranolky, aby neumřeli hlady: my dva
Počet dospělých žen, které mají na hlavě plavací čepku Spiderman: 1
Počet lidí v plavkách Evropského stylu: 6
Z toho spodní díl ve stylu 50. let (alias bombarďáky): 5
Počet lidí, kteří zjevně nakupují v Roxy (surferský obchod): 80 %
Počet lidí, kteří někdy viděli surf: asi 1
Počet lidí oblečených v bazénu naprosto nevhodně (obyč šortky, tričko, mikina, šaty, tílko, pyžamo, fotbalový dress, či cokoliv, co ráno našli ve skříni): příliš mnoho
Počet lidí, kteří pod nevhodným úborem mají normální spodní prádlo: nechcete vědět
Počet Asijatek s chirurgicky upraveným hrudníkem: nejmíň 3
Počet potetovaných: 1 (překvapivě)
Počet chlapů nad 50 let s nabarvenými vlasy: 2
Počet holek v bílých šatech se závojem na hlavě (mimo bazén): 1
Počet dětí, které pořikují na holky kolem 14ti let "mami": 4
Počet dětí, které vypadají jak Kim Jong-un za mlada: 2
Počet lidí čumících do mobilu: všichni kromě lidí v bazénu (ti se tam jen fotí)
Počet holek, které předvádějí krkolomné pózy na okraji bazénu a aspirují na zlomený vaz jen proto, aby získali tu nejluxusnější fotku na sociální média: 3 - 7 denně
Počet chlapů, kteří svoje partnerky dokáží vyfotit tak, aby vypadaly jako ze žurnálu (kteří na to mají trpělivost): všichni kromě Tomáše
Počet lidí, kteří jsou momentálně velmi pyšní na to, že jsou evropského původu: 2
A taky musím uznat, že naše socialistická výchova má rovněž něco do sebe. Dala nám nejen základy zdravého selského rozumu, ale hlavně nás naučila slušnému chování a etiketě (plus jízdu na kole, lyžovat, tancovat, plavat, atp), což v západních zemích není bohužel úplně běžné a o zbytku světa ani nemluvě. Tak by mě zajímalo, kde soudruzi z Číny udělali chybu...
PS. Nejlepší kompliment, jaký jsem kdy dostala (protože Tomáš se mi furt směje, jak můžu být Ryba, když neumím plavat...), bylo v bazénu od postaršího bílého pána, který mě viděl asi půl minuty: "Jsi velmi dobrý plavec," prohlásil. Tož být jednookým králem mezi slepými není na Phu Quocu až tak těžké... :-D
Haha. :) Kde udělali nejen soudruzi chybu. Umět to všechno, co umíme my, není vůbec běžný ani v USA. Máme tam kamaráda, který se učil jezdit na kole ve čtyřiceti letech, protože vyrostl v New York City a prostě k tomu neměl příležitost, podmínky, ani ho to nelákalo. A takových lidí je!
OdpovědětVymazat