Čtyři měsíce na lodi samozřejmě neznamená, že se pořád jen
plavíme. Prakticky každý den jsme, resp. budeme na jiném místě a celý den
strávíme někde venku, různými výlety a poznáváním dané země. Nejdelší pauzu
zažíváme kvůli zpoždění s neschopnými Portugalci, které jsme museli
zachraňovat, právě teď - 6 dní plavby po nekonečném oceánu. 
Když je člověk tak dlouho na moři, mohlo by se zdát, že se
už musíme nudit. Jenomže mezi snídaní, obědem a večeří (hlavní náplň našich
dní, hehe), jsou pouze 4 hodiny času, které zatím trávíme dovolenkovými
činnostmi (hlavně sportem a čtením, na které nám během roku vůbec nezbývá čas)
anebo vymýšlením strategií, jak se vyhnout davům důchodců či jak uzmout volný
stolek/křeslo/běhací pás jen pro sebe.... Kromě toho, neustále je zde nějaký animační program (soutěže, šikovné ruce, cvičení, většinou totálně zabraný důchodcema, takže tam nechodíme...) a navíc každý náš den má kvůli časovému
posunu méně a méně hodin, takže máme neustále pocit, že nic nestíháme a taky
jsme pořád někde příliš brzy, nebo pozdě...Máme v tom už pěkný zmatek! A
co teprve až se začne čas posunovat opačným směrem...
Já také rozšiřuji své jazykové znalosti o pozdravy a
děkování, abych při svých nenadálých pocitech imperialistického provinění (socializmus
na mě zanechal nedozírné důsledky!) aspoň nějak potěšila těžce pracující zdejší
nižší personál (uklízeči a číšníci, pracující 11 hodin denně), který pochází
především z Filipín, Indonésie a Indie (nejméně milá grupa), potkali jsme
zde ale také lidi z Hondurasu, Peru, Nepálu, Číny či Thajska (je jich zde
jen 5, ale ihned je poznáte podle toho, jak jsou proti jiným extrémně usměvaví
a milí). Ani nevíte, jakou radost mají, když na ně promluvím, byť jednoslovně,
jejich rodilým jazykem! Což má, nezastírám, i své výhody pro druhou stranu (pro
mně), protože si mě pamatují a jsou ještě milejší a vstřícnější než obvykle. Za
daných podmínek je to tedy win-win situace pro obě strany :-)
Možná vás bude zajímat, jak je to na lodi se stravou. Jak už
jsem zmínila, skvělého jídla je tady až až! Snídaně jsou buď formou „sociálního“
bufetu, nebo v restauraci/jídelně, také formou bufetu, který je ale více
„nobl“, i když výběr je tam mnohem menší (rozuměj, nemají tam třeba mé oblíbené
skořicové rolky nebo palačinky). Byli jsme tam jednou (jen proto, že jsme už
v 6 byli vzhůru) a raději chodíme do bufetu, i když to znamená především zběsile
běhat kolem a hledat volný stolek.
Obědy jsou také buď bufetové nebo v restauraci z menu.
Bufet má docela malý výběr, pokud ale volíme „civilizovanou“ formu oběda, u
stolu v jídelně, pak musíme počítat s tím, že sice nabídka
z menu bývá zajímavá, ale strávíme tam vždy skoro 2 hodiny...
Večeře bývají v restauraci, vždy u stejného stolu, který
nám byl přiřazen už od začátku. Tedy nám zrovna ne, protože měli zmatky
v systému a pořád jsme seděli někde jinde, v jiné společnosti
(rozuměj s jinou národností důchodců), až jsme zakotvili u 6 ks Norů, kteří
bohužel zcela překvapivě skoro vůbec nemluví anglicky, takže je to docela
nuda...
Jídlo si člověk vybírá z menu, které obsahuje 7 chodů:
- Předkrm (výběr ze 3 druhů)
- Polévku (1 druh)
- Těstoviny (2 druhy)
- Hlavní chod (4 druhy, maso, ryby i vege)
- Výběr sýrů
- Salát
- Dezert (výběr ze 3 druhů, vždy i nějaký
lowfat/sugarfree +3 druhy zmrzliny, nebo čerstvé ovoce)
Tato nabídka je samozřejmě každý den jiná a kromě ní lze
ještě volit několik „stálých“ jídel, které jsou pořád stejné. V každém
menu je vždy i bezmasá varianta. Výběr i počet chodů samozřejmě záleží na
chutích a velikosti žaludku dotyčné osoby, někdy nevíme, co vybrat, protože se
nám líbí všechno, jindy nás nic nezaujme a dáme si jen obyč špagety ze stálého
menu. Osobně si dávám vždy jen hlavní chod nebo těstoviny a dezerty jsme
omezili jen na ovoce. Večeřet lze i v bufetu, ale nabídka tam je velmi
omezená, obvykle jen na pizzu + salát a nějaké těstoviny.
To ale není vše! Pizza bufet je otevřen skoro nepřetržitě a
je zde také čokoládovna (s výběrem horké čokolády a dezertů, které mi naštěstí
moc nechutnají, takže o jedno kalorické riziko méně) a bary s míchanými
drinky (náš favorit je Baileys Banana Colada), takže pokud by se člověk na lodi
už hodně nudil, může své dny trávit třeba cpaním se od rána do večera a vesele
přibírat :-)
Což mi připomnělo včerejší zážitek z posilovny, kam
přišla babka, přísahám, muselo ji být aspoň 85 let, a snažila se vyšplhat na
jeden z posilovacích strojů (v oblečení připomínajícím zástěru av
nejnovějším modelu tenisek Nike), které evidentně viděla poprvé v životě!
Bála jsem se, že to na ní celé spadne, naštěstí si to pak rozmyslela...
Překvapuje mě, že ve fitku nebývá žádný dozor, většina lidí, co tam chodí, nemá
ani ponětí, k čemu jednotlivé stroje slouží (ani já ne!) a jak je
používat. A podle toho to tam pak vypadá... Vidět na běhacím pásu pána
v džínách a mokasínech je to nejmenší, zažila jsem už i paní v balerínách
nebo v sukni a podpatcích! Na druhou stranu, zdejší stařina má kuráž, to
se musí nechat :-) A s důchodci z ČR a SR nemá opravdu, ale opravdu nic
společné...
(dodatek o den později: v posilovně jsem potkala babku
v zástěře. ZASE lezla na stejný stroj! Naštěstí hned přiběhla instruktorka
a vysvětlila jí co a jak. Takže zítra ji tam zcela určitě potkám zase :-) )
PS. Až nám někde v přístavu pojede pořádně internet,
přidám speciální stránku s fotkami jídel. Pro inspiraci :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat