Zítra
nás konečně čeká výstup z lodi. Po 6 dnech plavby po oceánu velká radost!
Nutno ale říct, že to nebylo až tak zlé, alespoň co se vlnění týče. Mnohem
větší vlny (a riziko mořské nemoci) byly během plavby z Barcelony na
Madeiru. Nyní už to bylo prakticky bez problémů a člověk moře téměř nepociťuje,
anebo si na drobné záchvěvy rychle zvykne.Ráda bych se ještě vrátila k večeřím, resp. k dress code. Večery v restauraci jsou samozřejmě trochu „nóbl“, ale člověk může chodit oblečený jak chce. Slušný člověk pochopitelně chodí slušně, a to i když je oficiálně „neformální“ večer. Kromě toho bývají zhruba jednou týdně „gala“ večeře, kam člověk musí přijít hodně slušně, ideálně v malých večerních a v obleku. Je pak velmi zajímavé sledovat, co má kdo na sobě (nejen kvůli profesní deformaci). Muži to mají snadné – prostě si vezmou oblek, nebo košili a sako, a je to! Tedy pokud se nejedná o sako z 80. let nebo o sako „zděděné“. Nesednoucí sako/oblek je zde k vidění hodně často. Směšné pak je, když se k elegantně oblečenému muži nedokáže sladit žena. Anebo když si vezme na sebe docela hezké šaty, ale nedokáže sladit doplňky. Viděla jsem třeba paní v saténových šatech, ke kterým měla turistické sandále a plážovou tašku... A takových případů je docela hodně... Samozřejmě, jsou také páry, které to dle mého názoru už s elegancí až moc přehání, večerní dlouhé šaty na lodi také nejsou úplně vhodné. Na druhou stranu se také najdou jedinci, kteří dress code zcela ignorují a chodí na večeři v kapsáčích a obyčejném tričku... Věřte, vidět slušně oblečené lidi po tom, co je člověk potkává jen ve sportovním nebo v legínách (nebo průhledných plavkách či bez podprsenky – a řeč je samozřejmě o osobách nad 70 let) je opravdu velmi příjemná změna!
Jelikož
na předešlých plavbách jsme vždy byli se známými a vždy jen na týden, nikdy
jsme neměli potřebu se seznamovat s novými lidmi na palubě. Nyní je ale
situace trochu jiná, sami dva a na 100 dní, to už člověk seznamování neunikne.
Nebo jsme si to alespoň mysleli. Jak už jsme se zmínila, zdejší hosté nejsou
moc friendly a naše naděje na seznámení se s někým zajímavým zůstává stále
pouze nadějí (což je v případě Tomáše velmi ojedinělý úkaz, ale také
důkaz, že to tady není snadné). Nicméně zastavil nás na přídi jeden starší pán
(jak jinak), že prý jestli jsme se bavili česky, že on je emigrant z ČR a
žije už X let v Německu. Tak jsme se dali do řeči a zjistili jsme, že je
tady úplně sám (manželka je doma s dcerou a psem) a že je to doktor-specialista
na bezpečnost práce (což zní jako ze 30. let...). A jediné, co ho zajímá,
je seznámit se zde s dalšími Čechy (což teda není zrovna náš plán).
Také
jsme se dali do řeči s jedním párem ze Španělska, který sice byl milý, ale
seznamovat víc se jim nějak nechce...Což je na Španěle trochu nezvyklé, ale
zase, jsou z Barcelony, a jak zbytek Španělska dobře ví, tam nežijí zrovna
milí lidé (protože jsou Katalánci, ne „opravdoví Španělé“, jak by poznamenali
občané zbytku ŠP).
A pak
se dnes Tomáš bavil s nějakým pánem z Venezuely (co ten tady dělá??),
který vypadá jako mafián nebo policejní inspektor (což je ve Venezuele asi to
samé :-) Tak uvidíme, jestli se tady s někým spřátelíme, každopádně na to
máme ještě 90 dní...
Žádné komentáře:
Okomentovat